*23. 11. 1911 František Jaroš (T. O. Vodopád, Háj u Duchcova)

– pocházel z chudých

poměrů a po splnění školní docházky začal pracovat. Dostával většinou jen

těžkou manuální práci ve sklárnách, dolech nebo na stavbách silnic.

V letech 1932 - 1933 vykonával prezenční vojenskou službu.

Od 20. let trampoval a měl blízko k politické levici.

Po vypuknutí španělské občanské války se proto rozhodl odejít na pomoc

republikánské armádě bojující proti Francovým vzbouřencům. V listopadu

1937 odjel do Francie a odtud se dostal přes Pyreneje na Iberský poloostrov,

kde vstoupil do mezinárodních brigád, v nichž pak bojoval až do začátku

roku 1939. Spolu s dalšími se mu podařilo ustoupit zpět do Francie, kde byl

internován. Zde jej také zastihl začátek války.

Počátkem roku 1940 byl povolán do československé zahraniční armády v

jihofrancouzském Agde. Po pádu Francie odjel se zbytky čs. jednotek do

Velké Británie. Během cesty na lodi se jako obsluha protiletadlového

kulometu podílel na sestřelení německého letadla. Po příjezdu na Britské

ostrovy zůstal jako jeden z mála interbrigadistů v řadách čs. armády.

Většina jeho bývalých spolubojovníků totiž v duchu paktu Molotov-

Ribbentrop odmítla nadále bojovat proti nacismu a nechala se raději

internovat. V Británii dokonce absolvoval řadu kurzů, včetně výsadkového.

Do Francie v létě 1944 odjížděl v hodnosti rotného jako příslušník ženijní

roty Čs. samostatné obrněné brigády. Dne 21. listopadu 1944 zahynul spolu s

vojínem Rudolfem Etzlerem během zneškodňování německé talířové miny

nedaleko Loon-Plage. Posmrtně mu byl udělen Čs. válečný kříž 1939. Jeho

ostatky jsou pohřbené na čs. vojenském hřbitově La Targette u Arrasu.