† 5. 4. 2016 Mgr. Jan Šimsa – Dlask či Grizzly

– teolog, evangelický farář, autor kulturně

historických úvah, redaktor a disident (jeden z prvních signatářů Charty 77).

Autor mimořádných samizdatových čísel Vatry u příležitosti jubilea své

matky Marie Šimsové (1976 a 1986) a knihy Bitky Jana Šimsy (2000).

Otec Jaroslav Šimsa – Sůva byl redaktorem a sekretářem v YMCA

a náčelníkem Ligy lesní moudrosti.

Celá rodina se během války aktivně podílela na odboji. Otec byl zatčen

v roce 1940 a zahynul koncem války v Dachau. Maminka u nich v bytě

ukrývala Jaroslava Valentu a po nějaký čas také vysílačku.

Jan Šimsa byl 25. 9. 1943 spoluzakladatelem Liščího kmene v Praze.

V souvislosti s Ligou československých woodcrafterů se Jan Šimsa za války

v roce 1944 seznámil s Přemyslem Pittrem a lidmi okolo Milíčova domu a

zapojil se do jeho činnosti. Po válce v letech 1945 - 1947 se například podílel

na táborech pro opuštěné děti všech národností z koncentračních táborů.

Po maturitě v roce 1948 studoval teologii na Evangelické fakultě.

V roce 1952 se jej StB neúspěšně pokusila získat ke spolupráci. Po ukončení

studií musel Šimsa na vojnu. Kvůli nemoci byl ale předčasně propuštěn do

civilu a jako pomocný duchovní nastoupil službu v Pardubicích. Asi po roce

začal působit v Praze, kde zůstal dva roky. Poté byl poslán do Kláštera nad

Dědinou. Kvůli sporům s církevním tajemníkem byl po šesti letech přemístěn

do Prosetína, kde ve službě duchovního vytrval následujících dvanáct let.

Po nástupu normalizace mu byl v únoru 1973 odejmut státní souhlas

k výkonu duchovenské činnosti. Pracoval pak jako archivář a také jako

údržbář církevních budov. Nějaký čas ještě neveřejně působil ve sboru

v Prosetíně.

Poté se s rodinou přestěhovali do Brna, kde si našel práci skladníka ve

Výzkumném ústavu makromolekulární chemie. Pracoval tam celkem

čtrnáct let.

Chartu 77 podepsal hned mezi prvními a zapojil se do aktivit brněnského

disentu, např. organizoval doma bytové semináře. V roce 1978 při domovní

prohlídce poručík StB Miloš Bata napadl jeho ženu Milenu. Šimsa ji bránil

a do Baty strčil, za což byl odsouzen na osm měsíců. Pět měsíců strávil ve

vyšetřovací vazbě, zbytek si odseděl v Plzni ve věznici na Borech.

Jan Šimsa patřil k nejvýraznějším osobnostem brněnského disentu. Podílel

se na činnosti brněnského M-klubu, který se scházel u Boženy Komárkové.

Krátce před pádem komunismu moderoval akce Brněnského fóra.

Po listopadu se angažoval v Občanském fóru, byl také spoluzakladatelem

ČSSD v Brně, dále obnovoval organizaci YMCA a Ligu lesní moudrosti.

V Praze se podílel na obnově Masarykovy společnosti. V souvislosti

s případem napadení příslušníka StB byl rehabilitován Ústavním soudem

teprve v roce 2007. Obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

/Šimsová Milena: Dlouhý běh Jana Šimsy (nakladatelství EMAN, 2020,

ISBN 978-80-88060-22-2)/

/† Brno/