*12. 10. 1900 PhDr. Jaroslav Šimsa – Sůva
– woodcrafter;
– woodcrafter;
jako pseudonym používal v časopise Oheň – Kirdžali a – dža;,
v deníku Národní osvobozen - i, v časopise Vatra MK
krátký čas působil ve Spartakových skautech práce, později byl jednou
z nejvýraznějších osobností Ligy lesní moudrosti, kterou v letech 1926 - 1928
vedl jako náčelník.
V LLM v roce 1927 společně s M. Vavrdou založil hospodářské a tiskové
družstvo Les, kde měla vycházet woodcrafterská literatura. Vyšel pouze titul
Emanuel Rádl: Masarykův ideál moderního hrdiny (Přednáška studentům
22. 12. 1920; Grossman a Svoboda, 1. vydání, Praha 1920; 2. vydání, Les,
Praha, 1927)
Redaktor a publicista v časopisech Oheň (březen – září 1921), Vatra (1922 –
1923 a 1925 – 1926), Náš úkol (1929). Mová mládež (1929 – 1932), Stopou
Černého vlka (1926 - 3 čísla), Služba, Křesťanská revue (1929 – 1939) a
Zelené listy (1939).
Publikoval v měsíčnících Česká mysl, Masarykův sborník, Naše doba,
v týdenících Svoboda, Světozor, Realistická stráž, Československé noviny,
v denících Čas, Národní osvobození, Tribuna, Lidové noviny, Právo lidu a
Prager Presse.
Od konce roku 1922 člen LLM a zástupce M. Seiferta, od roku 1923
tajemník LLM. Zodpovědný redaktor časopisu Vatra (1922 – 1. a 2. ročník),
od podzimu 1925 do roku 1926 redaktor časopisu Vatra.
Dne 15. 2. 1923 se poprvé setkal s M. Kohoutkovou (později Šimsovou),
která se stejně jako on, přišla rozloučit s M. Seifertem odjíždějícím z Prahy do
Užhorodu.
V dubnu 1926 založil s E. Schartem Soví rodinu, později Kmen Sov. V září
1926 začali vydávat cyklostylem kmenový list Stopou Černého vlka.
V září 1926 při přijetí Sovího kmene do LLM hlasovali proti P. Koudela, J. Fišer
a A. Hradecká – Maugli. Jen o 1 hlas byl kmem do LLM přijat.
Dne 24. 10. 1926 na radě důvěrníků došlo ke střetu směru „socialistického“ a
„čistého“ woodcraftu. Zvítězil čistý woodcraft, zastánci „socialistického“
směru demonstrativně odešli a založili ISAW.
V roce 1927 přesvědčil J. Šimsa náčelnictvo o nutnosti vůdcovské školy –
Chatauqui (Čotokvy). První se uskutečnila od 4. 7. 1927 v rámci letního
tábora, v průběhu roku se scházela ve skautském domově na Petrském
náměstí.
Od roku 1927 zavedl pravidelnou rubriku Junáctví (někdy označenou „LLM“
nebo „Z LLM“ v deníku legionářské obce Národní osvobození.
Od roku 1927 podnikal jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení
woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc (od prosince 1927
na léčení ve Vysokých Tatrách) došlo ke sjednocení až na podzim 1928. Jako
tajemník sjednocené Ligy československých woodcrafterů byl zvolen Radou
důvěrníků dne 21. 10. 1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20. - 21. 10.
1928 ve Studentském domově v Praze II – Na Slupi.
Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost
lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.
2. února 1930 mu poslali M. Seifert, M. Vavrda, K. Bukovanský spolu s dalšími
bratrský pozdrav a poděkování za dlouholetou činnost v Lize a pro Ligu
z jednání rady důvěrníků. Tím byla formálně ukonšena Šimsova práce v Lize.
Jako publicista a filosof, aktivní zejména v prostředí YMCA. Byl studentem
Emanuela Rádla a Josefa Lukla Hromádky a stoupencem názorů Tomáše
Garrigua Masaryka. Ideově byl angažovaným křesťanem a socialistou;
Vyrůstal v chudé katolické rodině bez otce. Proto si od mládí musel
přivydělávat, zprvu jako ministrant a roznášením novin, později
už si vydělával psaním, zejména do Národního osvobození.
Po maturitě přestoupil do evangelické církve.
Pracoval v soukromém archivu T. G. Masaryka a krátce po svatbě
s Marií Kohoutkovou začal pracovat pro YMCA, kde v letech 1929 působil
ve vydavatelském oddělení. V letech 1933 až 1938 pak na pozici sekretáře
Akademické YMCA a později jako programový sekretář YMCA.
V témže období také pracoval jako redaktor Křesťanské revue.
Od začátku nacistické okupace se aktivně podílel na II. odboji, byl
spoluzakladatelem petičního výboru Věrni zůstaneme. Dne 27. 2. 1940
v sedm hodin ráno byl zatčen gestapem na základě udání, že je v kontaktu
s Edvardem Benešem. Od té doby byl vězněn gestapem.
Pod dohledem gestapa byla i jeho manželka, která se musela pravidelně hlásit
v Petschkově paláci. Nejprve byl vězněn v Praze na Karlově náměstí, pak
v koncentračním táboře v Terezíně a přes dva roky v Mnichově. V roce 1943
došlo ve Stuttgartu k soudu s obviněnými ze Šimsova okruhu. Jemu
samotnému nebyla vina prokázána, nicméně zůstal i nadále ve vazbě.
Po soudu jej eskortovali přes Ulm, do koncentračního tábora v Terezíně, pak
byl krátce vězněn v Praze na Pankráci a nakonec byl převezen do
koncentračního tábora Terezín a tam odtud do Dachau. Tady se na začátku
roku 1945 nakazil skvrnitým tyfem a ten se také stal příčinou jeho úmrtí
(skonal dne 8. 2. 1945 v noci v 03.30 hodin).
I ve vězení psal, jeho vězeňská tvorba byla později několikrát vydána, díky
Česko-německému fondu budoucnosti také v němčině.
V roce 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
a v roce 1992 řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. 1945
/† koncentrační tábor Dachau/
/Šimsová, Milena. Svět Jaroslava Šimsy (1. vydání Benešov: Ve spolupráci
s YMCA Brno vydalo [nakl.] EMAN, 2013, 620 s., ISBN 978-80-86211-91-6);
Šimsa, Jaroslav, Šimsa, Jan, ed. a Šimsová, Milena, ed. Úzkost a naděje:
Dopisy, sny, události 1940–1945 (1. vydání Praha: Ústřední církevní
nakladatelství, 1969, 209, s., Kalich)
Šimsa, Jaroslav. Úzkost a naděje: dopisy, sny, události, traktáty 1940 - 1945
(2., doplněné vydání Benešov: YMCA v ČR v nakl. EMAN, 2003, 255 s.,
s obrázkovou přílohou ISBN 80-86211-31-2),