* 3. 5. 1944 RNDr. Ivan Makásek

– přírodovědec, ochránce přírody, publicista, prozaik,

spisovatel, woodcrafter a skaut. Dlouholetý skaut, známý pod přezdívkami

Malý Medvěd a Hiawatha.

1964 založil roverský kmen Dakota. Založil a vedl skautský oddíl Neskenon

(3. chlapecký skautský oddíl Praha). Byl též zakladatelem a prvním vůdcem

3. skautského střediska Tecumtha Praha.

V roce 1965 začal působit v dobrovolné ochraně přírody jako člen Sboru

ochrany přírody Národního muzea.

V roce 1978 založil a do roku 2006 jako šéfredaktor vedl časopis pro

ochranu přírody a životního prostředí NIKA (původně jako zpravodaj 68.

základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny; v roce 1980 se

NIKA stala bulletinem MV ČSOP v Praze (od ledna 1981); od ledna 1985

celkem 4000 výtisků; od roku 1990 vydávala časopis 86. ZO ČSOP;

V roce 1992 založil a jako šéfredaktor vedl časopis Wampum Neskenonu –

časopis pro skauty a woodcraftery, který navázal na ochranářský časopis

Taraxacum a samizdatový Wampum Neskenonu vydávaný v 80. letech.

V letech 1957 - 1958 byl členem oddílu Hoši od Bobří řeky.

Po letech trampování převzal družinu Medvědů v tábornickém oddíle Josefa

Zikána a s rovery z Dakoty vedli pak 1. psohlavecký tábor na Nežárce v roce

1965. V září téhož roku se družina Medvědů stává klanem Černého medvěda v

jím založeném oddíle Neskenon, a ten se stal součástí pražských Psohlavců.

V Hiawathově období „objevil“ Neskenon hru lakros (1967) a v průběhu

dalších let o ni obohatil český „podzemní“ skauting.

Jako spisovatel začal shrnutím neskenonského svérázu do almanachu Stezkou

Neskenonu (1968), který pak vydávali vždy po třech letech i další náčelníci.

Na jaře 1968 se zapojil do obnovy skautské organizace. Oddíl Neskenon vedl

4 roky včetně 4. tábora, na jehož konci předal vedení J. Kafkovi. Odešel, aby

se – z vůle 2. náčelníka – opět na čas vrátil jako šaman a vytvořil v Neskenonu

ohnivecké  společenství.

člen 68. základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny;

V roce 1972 přišel s projektem táboření v tee-pee. O dva roky později zakládá

ochranářskou skupinu TARAXACUM, do které se po zákazu skautingu skryly

skautské oddíly Neskenon, Pětka a mnozí trampové z okruhu Brdské Smečky.

Vydával věstník Ondaqua (7 čísel) a poté Taraxacum - zpravodaj 68. základní

skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny (TARAXACUM 1. číslo –

březen 1976, cca 20 čísel, náklad 100 ks, zákaz vydávání 1976);

po sedmi měsících „zaracha“ od jara 1981 vycházel znovu – na jaře 1989

mělo jeho č. 89 na poslední stránce číslovku 608 (náklad 200 ks)

Doktorát obhájil na katedře nižších rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity

Karlovy v Praze v roce 1986.

V roce 1980 byl jedním z hlavních organizátorů ustavující městské konference

ČSOP v Praze, několikrát byl oceněn vyznamenáními ČSOP.

V 80. letech pracoval v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany

přírody, deset let pracoval jako profesionální ochránce přírody, poté jako

ekologický novinář, profesionální kariéru zakončil jako ekologický poradce

premiéra v letech 2005 - 2006.

V roce 2006 odešel do důchodu, který zahájil výpravou do Kanady. Navštívil

Yukon a Britskou Kolumbii. Poznatků z cesty využil k napsání dalších tří knih

věnovaným indiánům, které vydal vlastním nákladem.

I v současné době se stále věnuje literární tvorbě a aktivně se účastní akcí

pořádaných ohniveckým společenstvím Midewiwin. Jeho životní filozofií,

kterou praktikoval v Neskenonu, je spojením toho nejlepšího z myšlenek

skautingu, woodcraftu a ekologie uplatnit v činnosti kmenů i v životě.

Je čtyřnásobným otcem a mnohonásobným dědečkem. Obě jeho dcery

a manželka prošly skautsko-woodcrafterským oddílem Sedmička (Netnokwa)

a synové kmenem Neskenon.

Vydané publikace a knihy: Kult ohně: obřady Neskenonu a R. K.  Shawnee

(1967, II. vydání 1968), Služba (1969), Stezkou Neskenonu (1969),

2. stezkou Neskenonu (1971, společně s J. Kafkou), Wagamedův wampum

(1971), Táboříme v týpí (1972, II. vydání 2014), Šamanův wampum

(1973), Dějiny amerických Irokézů 1600 - 1800 (1974, vyšlo jako

příloha knihy 3. stezkou Neskenonu), Čaj z jehličí (21 povídek pro chlapce,

1980),

Služba: příručka pro roverskou činnost (II. zkrácené a upravené vydání

J. Mackem, 1991, ISBN 80-901049-0-8), V Zemi zeleného rákosí (1996),

Otstungo aneb Dějiny kmene Mohawků (1997), V zajetí Irokézů

(vycházelo jako příloha časopisu Wampum Neskenonu  1997 - 2000), Český

lakros. Sport našich skautů a trampů (1998), Lakros. Sport českých skautů

a trampů (1999, výrazně rozšířené a přepracované vydání), Midewiwin

historický a u nás (1999 - 2002 jako příloha časopisu Wampum Neskenonu,

II. vydání 2003), Poselství Svatojánských proudů: příspěvek k rané historii

skautingu, vodáctví a trampingu středních Čech (2001, ISBN 80-86289-17-

6), Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu (2003, ISBN 80-

86289-26-5), Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu (2004,

ISBN 80-239-4029-5), Kluci z Neskenonu a lidé z Midé. Cesta ekumenického

skautingu (2007 II. vydání 2009, III. vydýní 2014), Stále vztyčují totemy:

malý průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské Kolumbie (2008,

ISBN 978-80-254-2404-9), Totemy a indiáni severozápadního pobřeží

Pacifiku (2010, ISBN 978-80-254-6533-2), Indiáni Britské Kolumbie

strpěli Olympiádu (2011, ISBN 978-80-254-2404-9) a Neskenonské

návraty (2013)., V zajetí Irokézů První část ságy o Benjaminu Gilbertovi

(2013, II. upravené a rozšířené vydání, ISBN 978-80-87875-01-8);

Moje léta s Nikou (cesta ekologického novináře; vlastním nákladem, Praha,

2018);

Hrozba černého šamana (2015) Druhá část ságy o Benjaminu Gilbertovi

Indiáni a ropné písky (v rukopise), Dvakrát Medvědem. Aneutindee

Třetí část ságy o Benjaminu Gilbertovi (v rukopise), Pět črt z Kanady

(v rukopise)