TRAPSAVECKÉ MINIATURY 9 - Dunění ticha - Miroslav Marusjak - Miky

I když se to zdá chronologicky jako nesmysl, po pětce následuje devítka. Tedy Trapsavecké miniatury č.9, věnované tentokrát Mikymu Marusjakovi. Důvodem toho, že předběhl další čekatele na sbírku je prostý. Miky je rychlý a  aktivní, spolupráce s ním byla mimořádně hladká a příjemná. Proto už na ohni Trapsavce jsme mohli spolu prohlížet první prototyp jeho sbírky a po doladění posledních detailů mohla jít do tisku.

Sbírka samotná je zatím nejnacpanější sbírkou téhle edice. Vešlo se do ní dohromady 40 prací, z toho 3 prózy a to ještě Miky nabízel další kousky, které ovšem beznadějně přesahovaly rozsah sbírek Trapsaveckých miniatur. Jinými slovy, zařadit všechno, už by se o miniatuře prostě hovořit nedalo.

Autor je Trapsavec, který v soutěže posílal příspěvky v dávné minulosti, pak se na dost dlouhou dobu vytratil, aby se před dvěma lety znovu zjevil v plné básnické i prozaické síle. O tom svědčí i letošní zisk 1. a 2. místa v kategorii Poezie a můžeme právem očekávat jeho vstup mezi oldpsavce v příštím roce.

Název sbírky předznamenává střetávání se několika Mikyho lásek, dunivého undergroundu a dunících vlaků, s tichem rybáře, houbaře a hlavně trampa. Na obalu dominuje motiv kamenného železničního tunelu, v jehož okně vidíme ubíhající koleje a na profilové autorově fotce v pozadí je vidět kolejiště nádraží, kde pracuje.

Na sbírce se kromě autora a mojí maličkosti podíleli fotografiemi Jiří Slepýš Machovský a Jan Ševčík, korektury dělal Milan Polák. Velmi miloou předmluvou sbírku do světa vyprovodila Jaroslava Kavče Šálková.

Nezbývá, než doporučit, abyste si tuto sbírku obstarali, dokud je k dispozici, protože podle mého názoru o tomto autorovi rozhodně neslyšíme poprvé a je tedy možné, že bude mít jednou značnou sběratelskou hodnotu.

Jako obvykle, na závěr připojuji malou ochutnávku.

Hafran

Odkaz J. F. Coopera

Po večerech jsem hltal Coopera

a jako kluk běhal s lukem

Život byl dobrodružná hra

já toužil stát se Čingašgúkem

Spolu s Lovcem jelenů

chtěl plavit se po řekách

pít vodu z horských pramenů

a v ovzduší čpěl střelný prach

Čas obrousil tomahavkům hrany

vyčichly a zrezivěly převodovky

válečné sekery dávno zakopány

já jako Cooperův Stopař stál u vozovky

a spřádal další dobrodružné plány

Navracel se zpět k rodnému vigvamu

tak jak kdysi Unkas – poslední Mohykán

Již z dálky volal na mámu

„Šilhám hlady a spolykám

klidně i rezavé hřebíky!“

A ona mi naservírovala

báječnou cooprovku s knedlíky