Trapsavecké Miniatury č.86 - Marcela Pokorná - Wattapa - BOTY PLNÉ VODY

Ač se zdá, že Wattapa je v Trapsavci poměrně novou autorkou, opak je pravdou. Do Trapsavce pravidelně posílala své příspěvky mezi lety 1985 a 1993. Potom ale nastala dlouhá, předlouhá pauza, aby se nám vrátila v roce 2017. A dobře udělala!

Její sbírka nese jméno Boty plné vody a pořadové číslo 86. Najdete v ní jak povídky, tak básně.

Prozaická Wattapina tvorba se vyznačuje vandrovní autenticitou  a úsporností textu. Snad až příliš velkou úsporností, čtenář si často říká, že je škoda toho nápadu, že povídky mohly být delší, košatější, aby si její čtení více užil. Mohla. Ale to zase na druhé straně, Wattapiny povídky nenudí, neunavují rozvláčným textem, odsýpají.

Zato básně jsou tak akorát dlouhé a vemte na to jed, že vás v mžiku přenesou někam do lesa, k ohni, nebo do trávy na paseku, prostě, jednoduše a tak nějak samozřejmě. A to je jejich největší devizou.

Předmluvu napsala Šklíba, která v ní vzpomíná právě na ty dávné trapsavecké časy, kdy Wattapa psala nejvíc.

Připojuji na ukázku jednu z básní:

Jedno únorové sobotní odpoledne

Jen tak sedím a koukám

ze země stoupá chlad

ale slunce už má sílu

studená hlína dýchá mlhou

a ptáci se ozývají čím dál vic

a strakapoud ťuká na jaro

jestli už se probouzí

a paprsky co se prodírají mezi stromy

jsou vyloženě sváteční

a tak si tu sedím a koukám

jen tak.