TRAPSAVECKÉ MINIATURY 4 – Kudy jinudy – Magdalena Karelová – Waki

Čtvrtý titul Trapsaveckých miniatur obsahuje 11 povídek oldpsavkyně Magdaleny Karelové – Waki, které jsou doplněny 9 ilustracemi Lenky Michlíkové. Sama autorka se rozhodla do sbírky nezařadit poezii a nechat jen prózu, díky tomu se můžeme těšit z rekordního počtu povídek. V nich se dočtete o potížích s trampskými úřady, proč je důležité dodržovat sliby, dozvíte se skutečný příběh zachráněného hříběte, něco málo o vraždě hajného, potkáte se s andělem, rusalkou a trpaslíkem, zápis do cancáku pořídí dokonce samotný Pajda. Abyste věděli, do čeho jdete, zde je obvyklá ochutnávka:

Kamarád

„Seš dobře oblečená?“ ozvala se z kuchyně máma.

„Jo.“

„A máš s sebou dost peněz?“

„Ano mami.“

„Doufám, že se nebudeš toulat lesem sama jako tibetskej mnich?!“

„Neboj!“

„A jak se vlastně ten tvůj kamarád jmenuje?“

„No, no ... Péťa!“

„Hlavně aby byl ze slušné rodiny a uměl se chovat. Proč ho vlastně někdy nepřivedeš na oběd?“

„Nemá čas, učí se.“

„To je správný, tak si vem těch buchet víc, pro oba.“

„Není potřeba, už tak mám batoh plnej k prasknutí.“

„Těch pár buchet tě nezabije. Poslouchej, a jakej vlastně je?“

„Batoh?“

„Né, Péťa přece.“

„Báječnej. Vopravdu.“

„No, už bylo načase. To já v tvým věku! Kdes ho poznala?“

„Na vandru, kde jinde.“

„Tak hlavně, aby byl slušnej!“

„Je to ten nejlepší kámoš, jakýho jsem kdy potkala a je fajn. Fakt mami.“

„No, no, jen aby. To já v tvým věku...“

Nemám sílu poslouchat, co máma v mým věku, tak jí dám pusu na čelo a s výmluvou, že mi ujede vlak, mizím ze dveří.

V lese je fajn. Po nekonečným toulání se jen tak jsem si našla pěknej flek. Už tu určitě někdo tábořil. Sedám ke kamennému kruhu, dávám doprostřed pár větviček a škrtám sirkou.

Nojo, ty můj brachu. Už mi bylo smutno, vážně. Dneska to bylo s mámou o fous, ale to ti povím později, až se trochu probereš. Dáme si kafe a bude nám fajn. A vopovaž se na mě prskat jiskry. Jako minule...