Vokounovo trampské kalendárium - prosinec 2023

* 1. 12. 1873 Hugo Kubát – policejní zemský prezident (autor tzv. Kubátovy vyhlášky)

/*Kladno/

* 1. 12. 1898 Jan Plichta – pseudonym Pavel Milan (Brno) – hudební skladatel (písně Až

přijdeš dívko mých snů - text Ota Olšaník, Bílá jachta - text B. Polách –

Žalman, Bílé kanoe - text Jára Tulák, Jižní kříž - text Jára Tulák, Já mám

doma nosorožce - text Zdeněk Felix, Kde jsou mé pistole - text Ruda Věchet,

Když jen vítr nocí zpívá - text B. Polách - Žalman, hudba Vladimír Foka

a Pavel Milan, Námořníku, hochu snědý - text V. Bárová, Neznámá cesta - text

Jára Tulák, Píseň samotáře, Píseň severu – Bílý losos - text V. Bárová,

Pistolník, Řeka do noci jen zpívá, Savana - text Ruda Věchet)

/*Kouřim/

† 1. 12. 2008 Robert Lošek – Berta (šerif T. O. Šťastná hvězda – celkem 23 let, T. O. Šedí

Bobři) – jihočeský krajský šerif (po Gody Billovi), kronikář; v mládi člen

Foglarova čtenářského klubu (8822)

* 2. 12. 1958 Ing. Arch. Roman Svojanovský – ilustrátor Sbírek písní od táborových

ohňů N°1 až N°3;

/*Svitavy/

* 3. 12. 1903 Josef Balda – pseudonym Josef Borovec – skladatel a dramatik (Špatný

tramp nekňuba, aneb, Dobrý paďour Vendelín - veselohra o 1 jednání)

* 3. 12. 1908 Jaroslav Šefl – textař a skladatel (píseň Chata pod sněhem)

* 3. 12. 1933 Milan Grandtner – slovenský woodcrafter; člen rodu Deti hor v Bánské

Bystrici;

† 3. 12. 1943 Otomar Kefurt (T. O. Zapomenutých) – řídící učitel, člen Sokola v Praze –

Libni;

nezlomný vlastenec, zapojen v odboji proti nacistům, zatčen po udání, spolu

s manželkou, dcerou a švagrovou R. Procházkovou 15. 7. 1943, za ukrývání

ilegálního pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzen 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popraven 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

† 3. 12. 1943 Anna Kefurtová (T. O. Zapomenutých)

nezlomná vlastenka, zapojena v odboji proti nacistům, zatčena po udání

spolu s manželem, dcerou a sestrou R. Procházkovou 15. 7. 1943 za ukrývání

ilegálního pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzena 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popravena 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

† 3. 12. 1943 Růžena Procházková (T. O. Zapomenutých)

nezlomná vlastenka, zapojena v odboji proti nacistům, zatčena po udání

spolu se švagrem a sestrou Z. Kefurtovou 15. 7. 1943 za ukrývání ilegálního

pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzena 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popravena 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

* 5. 12. 1953 Rudolf Koblic sr. – Ruda – trampský písničkář: písně – Co máme rádi,

Černej trám (text Zdeněk Beneš), Desperád (text Zdeněk Beneš), Flaška,

Hodiny, Láska, Obyčejnej vandr, Pacifik - Prunéřov (text Zdeněk Beneš),

Píseň proti paďourům (hudba Richard Černý), Proklatej dostavník,

Sloupkový hodiny, Strážce majáku, Špás starýho Patrika, Vínový moře

(text Josef Štich), Zpívající dostavník;

vedoucí a kytarista skupiny Verumka (*1972); malíř;

/jeho otec hrál ve 20. letech v oldskautské respektive trampské skupině

Bardi/

* 5. 12. 1978 Lenka Švehlíková (Zlín) – Gerda – prozaička (Trapsavec 1997, 2000 a 2006)

* 6. 12. 1968 Daniela Fránová – Dany (T. O. Kopretina, Plzeň) – prozaička???

* 7. 12. 1898 Čeněk Kopáček – Páček – (T. O. Ztracená naděje) – spoluzakladatel první

T. O.; redaktor časopisu Proudník; publicista; řezbář, kytarista a zpěvák

sborů Song club, Ztracenkáři respektive Mottlova parta a poté sboru Zelený

kruh; spoluautor (s I. Kuthanovou, J. Mottlem a Švábem) libreta pro

trampskou revui Byl první May;

* 7. 12. 1903 JUDr. Vladimír Veselý – pseudonym Rohan a Dr. V. Tolarský; advokát,

spisovatel, autor divadelních her, filmových a operetních libret a písní.

pseudonym Dr. V.  Tolarský užíval společně s dalšími libretisty - Špilarem,

Mírovským a Tobisem pro texty publikované v zahraničí

* 7. 12. 1963 Boleslav Studzinski – Bolek (Stříbrná Skalice dříve Brno) – básník

(Trapsavec 1990, 1991 a 1993 porotce Trapsavce 1995 a 1999)

* 8. 12. 1968 Jiří Jetelina – Štyrla – basový kytarista v trampské kapele Narychlo a poté

F. T. Prim (1990 - ?);

/F.T.= Flažolet+Tuláci/

† 8. 12. 2003 Václav Kašpárek – Osoch – šerif Old Pardů severní Moravy, jezdec Pony

Expresu, rančer, vodák, muzikant;

* 9. 12. 1953 Karel Jůzek – Long – trampský písničkář a kytarista; písně - Deštivý blues,

Dvaatřicet loupežníků, Hráč - text J. Bláha - Řešetlák, Jarní romance, Kyvadlo,

Loučení, Námluvy, Námořník, Parta čtyř, Planá růže, Popěvek, Poslední blues,

Poslední cesta, Psanec, Půjdeme spolu, Tam v Texasu, Velkej předěl, Vím, co je

milování, Vlak do pekla, Všichni hezcí koníci, Zimní sen, Život je láska;

† 9. 12. 1993 Václav Lacina – pseudonym Ricardo et Cosino a Cosino v trampských

časopisech; publicista Tramp (1929 - 1931), Oheň (1932), Camping (1933

– 1934); pseudonymy Máňa Frčková, Manja Frčková, Artur Kosina,

V. Nebojsa, Publius Nevidius Nashorn a šifry sin, cos – debutoval 1922 ve

Studentském časopise, dále v letech 1923 - 1945 přispíval do časopisů Trn,

Reflektor, Sršatec, Pásmo, Pramen (Plzeň, 1925 - 1926), Topičův sborník,

Výtvarné snahy, Tvorba, Právo lidu, Dobrý den, Čin;

† 9. 12. 2013 Ota Kolář (rozený Netolický) – Týno (T. O. Klučanka , Sezemice u Pardubic)

– dlouholetý konferenciér Festivalu Trampské písně v Horním Jelení, od roku

2008 konferoval také festival Svojšický Podzim; v roce 1990 obnovil skautské

Středisko kapitána Alfréda Bartoše v Sezemicích, střediskovým vůdcem byl

zvolen na 1. střediskové schůzi 28. 3. 1990;

*11. 12. 1958 Ludmila Nováková (dříve Kryštofová) – Dali (Praha dříve Ostrava) –

redaktorka samizdatu Toulavec, básnířka (Trapsavec 1982)

†12. 12. 1998 Jaroslav Tenčl – Robin (T. O. Desperádo) – publicista, prozaik (Jižní stezka

č. 2-3/1968 – Toulky po pralesích karpatských a 2/1969 Dobrá rada nad

zlato, 3/1969 Trampování na Šumavě před čtyřiceti lety, 3/1969 Na konci

civilizace)

*13. 12. 1948 Petr Lambert – Irčan – instruktor ÚTŠ  ČTU v 90. letech v oborech

astronomie, meteorologie, stavba teepee, v roce 1993 založil EXZIT,

Experimentální zimní táboření ČTU

†14. 12. 1968 František Tröster – výtvarník; grafik časopisů Trn a Tramp (1929 - 1931);

architekt, pedagog

*16. 12. 1908 František Ježerský – woodcrafter (ISAW), trampský publicista v časopise

Oheň (1932); fotograf, sochař a malíř; studoval soukromě u sochaře

Dobrovolného;

/*Praha/

†16. 12. 2013 Jan Jedlička – Plivník (T. O. Hejkalové) – původní basista skupiny

Greenhorns (1968), od roku 1969 ve skupině Bílý kůň (Ostrava, která se

v polovině 70. let přejmenovala na Koukol (Country Collegium), později se

opět vrátil do Prahy;

publicista a prozaik (povídky Silniční hudba, Člověčí kost, největší vandr

a Koncert d-mol pro kytaru s doprovodem lesa in kniha ČAJ S PŘÍCHUTÍ

JEHLIČÍ; Praha, Carmen, 1992; povídky Dvojčata, Vůně pampelišky

a Bivak za Lhotou in kniha POTLACH aneb ČAJ S PŘÍCHUTÍ JEHLIČÍ

A RUMU);

pracoval v hudebním archivu Českého rozhlasu v Praze

†16. 12. 2013 PhDr. Lubomír Dorůžka – hudební kritik, publicista a spisovatel, dlouholetý

šéfredaktor měsíčníku Melodie (1964 - 1970); od roku 1947 často pobýval

v Anglii; v roce 1968 spoluzakládal Evropskou, pozdeji Mezinárodní

jazzovou federaci, v roce 1971 odešel do zahraničního oddělení Supraphonu,

kde měl na starosti subdodavatelské nakladatelské smlouvy.

textař (např. Blues špitálu sv. Jakuba); překladatel, publicista, historik jazzu,

prozaik, editor (knihy - Americká lidová poezie, 1961, Tvář džezu, 1964,

Jazzová inspirace (1966), Tvář moderního jazzu (1970); dlouholetý místo

předseda České jazzové společnosti. Jako překladatel se věnoval především

americké literatuře, zejména pak Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Přeložil jeho

nejzásadnější díla Velký Gatsby, Diamant velký jako Ritz a Něžná je noc. Byl

autorem řady knih s jazzovou tematikou. Mezi nejvýznamnější patří Od

folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918 - 1978 (1981),

Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči, 1968 - 1989 (2002).

Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a v neposlední

řadě vynikající memoáry Panoráma paměti (1997).

*17. 12. 1913 Oldřich Hoblík – woodcrafter, člen ISAW, člen Jack London Clubu;

režisér Čs. rozhlasu; přednášel verše při smutečkách na campu Zlaté dno;

*17. 12. 1933 Josef Máša – Sob – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů v Praze

(1946 - 1950)

*17. 12. 1933 Jindřich Šmejkal – Durango (T. O Desperado) – skladatel písně (na texty

L. Svobody - Lu) – Akátové údolí, Koktejl pro šest strun); kytarista a zpěvák

(s dcerou Jindřiškou Duo Durango);

CD Takové přátele chtěl bych mít; některé jeho písně zařazeny do výběrů pod

názvem Píseň Severu, Táboráku plápolej, Lká ukulele tmou, Vzpomínka na

Boba Hurikána

*17. 12. 1953 Lenka Gottfriedová – Kotě (Písek) – básnířka;

†19. 12. 1983 Kamil Běhounek – jazzový harmonikář, kapelník, hudební skladatel

(písně - hudba Kdopak? Copak, Návrat - texty K. Kozel, Sám s děvčetem

v dešti);

/†Bonn v SRN/

†19. 12. 2013 Josef Sysel – Sosník (S. T. O. Norland, Tišnov) – kytarista a zpěvák

/CD Písně znovu nalezené + CD Písně skoro zapomenuté, 2005/

*21. 12. 1943 Štěpán Mikuláš Mareš – Ištván (T. O. Rio Grande poté T. O. Rožmberská

Růže, a Protivín) – malíř, výtvarník, tvůrce animovaných filmů;

člen skupiny Kruh 89 a Asociace jihočeských výtvarníků;

Vyučil se v českobudějovické smaltovně, začínal jako malíř smaltu, keramik a propagační výtvarník, pracoval i v hrdějovické keramičce. Od roku 1990 se věnoval volné tvorbě, psal i poetické texty (Pařížský adresář, Deník z Bretaně a Normandie aj.). Podílel na řadě výstav, uspořádal i hodně autorských výstav, v posledních letech zejména ke Dnům francouzské kultury. Od roku 2000 vytvářel kalendář pro budějovickou pobočku jedné bretaňské společnosti a vydával bibliofilie (mj. Pařížské červánky). Jeho díla vlastní Alšova jihočeská galerie, Česká národní banka, sběratelé v Česku, Německu, Rakousku, Francii
a USA, dva obrazy má královská akademie v Dublinu.

/*České Budějovice/

†21. 12. 1978 Alfons Jindřich Langer – pseudonym Allan, Al /Alfons/ Jindra – hráč na

housle, klavír, chromatickou harmoniku, klarinet, alt saxofon; od roku 1928

profesionální hudebník; textař (i němčině a angličtině); hudební skladatel –

254 skladeb (190 otextovaných, 64 orchestrálek, 58 skladeb bez názvů a

textů) - písně – Dívka v rytmu zrozená - text J. Moravec, Chyťte brouka - text

J. Moravec, Když táborák vzplál (spoluautor Alois Hausner), Koncert

nemluvňat - text J. Moravec, Lady čeká námořníka - text J. Voldán, Mé keňu

je pouze pro dva - text K. Zelený, Plaménky v očích - text J. Moravec, Povím

to tancem - text J. Moravec, Růže v okně – text J. Aplt, Váš dům šel spát – text

V. Dvořák); podle jeho pseudonymu bylo pojmenováno dívčí trio Allanovy

sestry; s vlastním desetičlenným orchestrem vystoupil v Anglii, Holandsku,

Norsku, Švédsku a Švýcarsku;

biografie Vlastimil Vrubel - To byl Alfons Jindra, 2008

*21. 12. 1983 Kateřina Dědková – básnířka (Trapsavec 2002)

*22. 12. 1928 Boris Mikuláš – člen redakční rady Trampa (březen 1968 - prosinec 1968)

*23. 12. 1903 Miluška Vavrdová (rozená Kudělková) – Milka – woodcrafterka, Kmen

Bílý Slunovrat poté Družstvo Walden

*23. 12. 1908 RNDr. Viktor Palivec – Ilčík – Bi-nai – Světlá stopa (pseudonymy – A. P.

Cevil, Kamil Brych, Pavel Vik) – skaut a woodcrafter;

První studentské literární pokusy a vstup na Podbrdskou kulturní scénu.

Malý Viktor (tehdy s přezdívkou Ilčík) měl štěstí, že se v deseti letech se svým

bratrem Josefem Palivcem - Sýcem dostal do družiny Obce Psohlavců

(Příbram) vedené PhDr.  J. Hořejším, kterého vystřídal F. Kupka - Jánošík

(Jánoš). Pod jeho vedením absolvoval první tábory v Údolí mlh u Zavadilky

na březích Vltavy.

Později, v první polovině 20. let, to už existovala Liga lesní moudrosti,

založili chlapci kmen Synové Želvy (Příbram) a V. Palivec (chlapci mu tehdy

říkali Bi-nai) se stal nejprve náčelníkem družiny a později celého kmene.

Pod jeho vedením dosahuje kmen v polovině 20.l et vrcholu činnosti, jak

o tom svědčí pravidelné tábory, množství udělených orlích per, vydávání

kmenového časopisu Lov, atd.

V letech 1924 - 1927 se v ligovém časopise Vatra objevují články V. Palivce,

z nichž nejvýznamnější je „Vigilie* (březen 1926). Po absolvování vigilií,

které popisuje v článku, dostává nové lesní jméno Světlá stopa. Na podzim

1927 odchází z Příbrami do Prahy, kde začíná studovat na universitě

přírodní vědy, filosofii, historii a knihovnictví (později získává titul RNDr.).

V Praze také začíná hned spolupracovat s ústředím LLM - v říjnu je

kooptován do náčelnictva jako písmák a jednatel.

Ze svých funkcí odchází v květnu 1928 (důvod: studijní zaneprázdnění?)

a nadále se již aktivní práce v Lize nezúčastňuje. V roce 1936 si však nenechá

ujít Setonovu návštěvu v Praze, o které napsal delší článek do Národní

Politiky (1. 1. 1937).

Básník - knihy - Vyzvání (1928, básně) a Souhvězdí (1930, básně).

Po válce opět vstupuje do obnovené Ligy Československých Woodcrafterů.

Svůj vážný zájem o dějiny lékařství a antropologii uplatnil ve funkci ředitele Ústřední lékařské knihovny, kterou vykonával 13 let, zároveň působil též jako správce Lékařského musea. Byl v dlouholetém písemném styku se známým česko-americkým antropologem Alešem Hrdličkou.

Vědecký pracovník Národní knihovny v Praze. V 50. letech začal publikovat své první odborné práce, svůj zájem obrací i k tehdy opomíjené heraldice. Na tomto poli přispěl V. Palivec příručkami Heraldická abeceda a Heraldická symbolika, vyhledávaná je i jeho příručka pro genealogii (rodopisnou praxí).

Jeho dalším, z tvůrčího hlediska nejvýznamnějším působištěm byl Beroun, kam se po válce s rodinou přestěhoval. Pracoval zde 10 let jako ředitel Městské knihovny a také jako kronikář i vedoucí archivu a musea. Berounu

i jeho okolí, Křivoklátsku i celému Podbrdsku je zasvěcena většina jeho literární tvorby z té doby. Badatel a spisovatel – Literární místopis Berounska (1957), Literární místopis Příbramska (1958), Křivoklátsko (1986). Je autorem několika průvodců a textů k obrazovým publikacím, ale nejznámější jsou především jeho soubory pověstí, které převyprávěl a „dovyprávěl" a tak zpřístupnil (nejen) mládeži: Pověstí Zlatého koně (pověsti, které se váží k oblasti Koněpruských jeskyní; 1964), Pověsti karlštejnského podhradí (1970), Křivoklátské pověsti (1971), Bójské pověstí (variace na torza zkazek a archeologických nálezů ze středních Čech; 1976). Jeho knížky, jež nezapřou básníka, se opírají o  důkladnou faktografickou znalost tématiky.

Na začátku 60. let se opět vrací do Prahy, kde působí až do roku 1970

ve Státní knihovně. Věnuje se zejména bibliografií, vrcholí jeho odborná

i beletristická činnost (literární historie jistě jednou neopomene ani jeho básnickou tvorbu). Knihy se vůbec staly jeho osudem. Ne náhodou nazval

své paměti „Mezi knihami a lidmi* (jeho poslední práce, bohužel jíž nevyšla tiskem). Když je na konci 60.let obnoven Junák, dává mu do služeb své schopností a pracuje v historické komisi. Zároveň pracuje na rozsáhlé Junácké bibliografií (1987, samizdat), dílu, které nemá u nás obdoby. Podchytil v ní 1350 titulů českých a slovenských knih z oborů skauting, woodcraft, tramping, tábornictví, turistika, ruční práce, cestopisy, junácká beletrie apod.

Stále se vracel do svého milovaného kraje, kde měl chatu nedaleko keltského hradiště u Stradonic nad Berounkou. Protože byl člověkem, který nechce jenom brát, ale i dávat, cítil vůči tomuto kraji stále svůj dluh. Pokusil se ho splatit knihou Hájemství zelené (Výpravy do krajin tiché radosti a krásy, 1981). V roce 1984 vydává díky přátelům v Berouně medailon Prokop Koudela - medailon k nedožitým osmdesátinám pokrokového berounského učitele (1984), v němž veřejnosti připomíná po M. Seifertovi druhou nejvýznamnější osobnost kolébky českého woodcraftu.

redaktor časopisu Forum;

/*Příbram/

†23. 12. 1993 Antonín Chvojka – trampský písničkář, průkopník trampingu na

Strakonicku,

/†Sokolov/

*24. 12. 1933 Bohuslav Urbánek – Bobi – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů

v Praze (1946 – 1950); kmen jel ještě v roce 1954 na vandr na Velkou Fatru

na Slovensko;

*24. 12. 1943 Jaroslav Bonaventura – člen kapely String of Tennessseee; umělecký řezbář;

*25. 12. 1968 Luboš Veselý – Xaver – novinář, spisovatel, moderátor, příležitostný herec,

youtuber a bývalý hudebník - CD Dnes večer v Country baru (1994)

a CD Teď už vím (1999);

publikace Country kuchařka aneb jídla, která mám rád (Brno: Sursum

pro Music Art promotion, 1999)

.                          Od května 2020 je členem Rady České televize.

/*Brno/

*26. 12. 1948 Jindřich Oleš - malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a básník;

grafik a výtvarník časopisu Tramp v 90. letech

*26. 12. 1963 Radomil Michal – Bůček a Sandookan – kytarista, zpěvák a zakladatel

skupiny Kamelot (1982 - 1995)

*26. 12. 1963 Pavol Benža – Bača (T. O. Korlat) – prozaik (Trapsavec); knihy Také

vander – písničky (200?), Prísny zákaz sypať smeti (Severka, 2010);

*29. 12. 1923 Kornel Halát – woodcrafter, Budča

*29. 12. 1968 Antonín Šmídek – Luigi Bongo (T. O. Tornádo, Brno) – hráč na bonga a

percuse v kapele Kamelot (1982 - 1984);

*31. 12. 1913 František Vohnout – pseudonym František Voborský – operetní tenorista;

textař (text Já pro tebe plakat nebudu – hudba J. Jankovec)

prozaik – kniha Veselý tramp Luzínek (vydáno nákladem vlastním,

v komisi vydavatelství, Rajská zahrada - Karlín)

*31. 12. 1913 Karel Nerad – woodcrafter (1931-1935, nečitelné jméno v seznamu

jednatele)

*31. 12. 1948 Josef Kejha – Pida (T. O. Mani – toba, Plzeň) – spisovatel a novinář, člen

Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, od roku 1950 žije trvale v Plzni.

Čtenářské veřejnosti se koncem 70. let poprvé představil povídkami

v týdeníku Mladý svět a v řadě dalších časopisů, také při klubových

pořadech po celém tehdejším Československu.

Autor prozaických knih Sólo pro jedničku (Západočeské nakladatelství,

Plzeň, 1986), Útěk z rovnováhy (Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1988),

Kichoti (přijatý k vydání pražským nakladatelstvím Práce, které po roce

1989 zaniklo a kniha byla publikována jako román na pokračování v deníku

Nová Pravda, Plzeň, 1990).

Spoluautor (s Pavlem Vernerem) vtipných divadelních velkoher Saracénský

čert aneb Husité před Plzní (realizováno 24 představení stovek herců

divadelního spolku Žumbera na plzeňském náměstí k 700. výročí města v

červnu a červenci 1995, knižně Master Art 1995) a Starokláti aneb Soumrak

matriarchátu v Čechách (Žumbera 1997).

Po mnohaleté pauze, kdy se jako publicista naplno věnoval jen novinařině,

se vrátil k psaní knih; vydal: Zmizelá Plzeň (NAVA, Plzeň, 2010), Svědectví

pamětníků druhé světové války (FS Publishing 2010), Gloret (účast

v almanachu generační skupiny českých a moravských prozaiků a básníků

(Dauphin, Praha, 2010), Plzeňský Prazdroj – Příběh, který nepřestává

inspirovat (NAVA, Plzeň, 2012), pohádková knížka Sára a toulavý dědeček

(Práh, Praha, 2017), Toulky Českým Západem aneb Z historie měst a obcí

Plzeňského kraje (Grafia, Plzeň, 2017) a V maminčiných růžových

bombarďákách (kromě jiného také o T. O. Mani-Toba; Ilustrace/foto:

Miroslav Huptych; Grafia, Plzeň, 2021).

S Františkem Spurným v roce 1982 spoluzaložili ve Františkových Lázních

festival Literární Františkovy Lázně, pořádaný dodnes.

/*Droužkovice u Chomutova/