Povídky a básně od ohně, pro všechny, kdo umějí slyšet les.
Tento sešitek je souborem povídek a překvapivě i básní, v nichž z každé věty kouká autorství aktivně vandrujícího trampa, vydavatele trampského časopisu i dlouholetého organizátora Trapsavce.
číst dálPublicistka, básnířka, prozaička, Zlatý Trapsavec (1974, 1979, 1987, 2006), porotce Trapsavce (1980, 1985, 1986, 1988, 1989, 1990, 1996, 1998), šéfredaktorka časopisu Vandr (1990–1991), astroložka; publikace a knihy – sbírka básní Ve vlasech cest, Avalon 1997 /ilustrace Janka Rudolfová/, sbírka povídek Vaťák číslo 38, Avalon 2002 /Zelené řádky sv. 14, ilustrace Tom Zvědělík/; Sluneční kalendář – 2002, kreslený astrologický; Mantry – 2004, hudební CD; Plevel v kuchyni – 2004, kuchařka; Cestou ohně – 2005, trampská haiku; Mobil na Boha – 2006, haiku duše; Co je na tý Indii tak skvělýho? – 2013, cestopis.
číst dálT. O. Vekar – zpěvák trampského sboru Westmeni, trampský písničkář a skladatel, (např. písně Stíny na prérii, Večer nad chatou); narodil se v Dolní Liboci (dnes součást Prahy) v rodině obchodníka. Vyučil se elektrotechnikem, ale příležitostně pracoval i jako šofér. 1. 10. 1935 nastoupil základní vojenskou službu u technické letky leteckého pluku T. G. Masaryka. V době od 16. 11.1935 do 28. 3. 1936 absolvoval ve spojovací škole telegrafního praporu výcvik na leteckého radiomechanika s hodnocením "výtečný" a od 1. 4. do 27. 6. 1936 byl frekventantem kurzu pro letecké střelce, který ukončil s "velmi dobrým" prospěchem. Poté byl od leteckého pluku přemístěn k 84. letce leteckého pluku (zařazen jako radiotelegrafista a střelec) do Brna. Od října do prosince 1936 absolvoval kurz nočního létání (od 1. 1. 1937 určen k nočním leteckým střelcům) a 1. 7. 1937 jmenován "polním leteckým střelcem". 15. 7. 1936 povýšen na svobodníka, 1. 6. 1937 na desátníka, 1. 10. 1937 přeložen do I. zálohy a odešel do civilu. Účastnil se květnové mobilizace od 21. 5. do 16. 6. 1938 a znovu byl povolán 15. 9. 1938. Zahynul 10. 11. 1938 jako vojenský radiotelegrafista při havarii letounu Aero MB-200.8 u obce Ompitál (od roku 1948 Doľany) krátce po startu z Bratislavy – Vajnor při letu do Piešťan.
číst dálHerec, zpěvák; klavírista skupiny Setleři (1932–1934) a Lišáci (1940), hudebník, skladatel; hudba k 20 filmům – např. Dobrý tramp Bernášek, Sňatková kancelář, písně (hudba Já mám v lese doubeček – text J. Mottl, hudba Já nemám žádnou práci – text J. Mottl, hudba Jen ty jediná – text J. Mottl, Kde je moje máma, Koníčku nes mne, hudba Marta – text J. Mottl, hudba Mládenci sláva – text J. Mottl, hudba Tam na tom nábřeží – text M. Jaroš (z filmu Dobrý tramp Bernášek), hudba Tvé oči to poznaly – text J. Mottl (z filmu Sňatková kancelář), Zapomeň že už se loučíme; herec v kabaretech (se svým bratrem Ferencem Futuristou) a kapelník orchestru v divadle Vlasty Buriana (bratr F. Fialy a J. J. Fialy).
číst dálDalší sbírka současného stále a a velmi úspěšně píšícího autora. Je rozdělena na obvyklé dvě části, ranou tvorbu, pocházející ze samého konce sedmdesátých a zejména první poloviny let osmdesátých, a současnou, datující se zhruba od poloviny první dekády nového tisíciletí do současnosti. Toto rozdělení odpovídá i rozdělení autorovy tvorby obecně, protože jak sám přiznává, léta devadesátá znamenala jeho autorskou literární pauzu.
číst dálTato sbírka dnes plzeňského Zlatého Trapsavce a mého kamaráda přináší opět celou řadu povídek, které buď ještě nikde nevyšly a nebo byly otištěny v 80. letech v Mladém světě. Díky tomu se tak ke čtenářům dostávají povídky, které mají jiné hrdiny, než na které jsou zvyklí z Claimu nebo dalších Mirkových knih. Přestože sám autor doufá, že budete při čtení jeho raných děl schovívaví, já jsem přesvědčen, že by bylo škoda tyto práce neuveřejnit. Pro znalce autorva díly bude možná překvapením zařazením jedné starší a dvou úplně nových básní, protože Mirek je dnes znám jako výhradní prozaik.
číst dálDirigent, autor scénické a filmové hudby – k 35 filmům – např. C. K. polní maršálek (1930), To neznáte hadimršku (1931), Dobrý voják Švejk (1932), Anton Špelec, ostrostřelec (1932), Poslední bohém; autor operety U svatého Antoníčka – premiéra 1. 7. 1932 ve Vinohradském divadle – 320 repríz, 1933 zfilmována; opereta rodokapsového ražení Růže z Argentiny – premiéra 1. 7. 1940 (uvedlo Tylovo divadlo ve Vinohradském divadle); opereta Bílá orchidej premiéra 28. 5. 1943 v Tylově divadle, skladatel – trampské písně – hudba Já a můj pes – text J. Mottl (z filmu Poslední bohém), hudba Řeknem si nashledanou – text J. Mottl (z filmu Poslední bohém), hity – Já mám rád než jdu spát (Růže z Argentiny), Já mám devět kanárů, Já šetřím já si střádám do prasátka (Růže z Argentiny), Každý tančí swing (Bílá norchidej), Na tý louce zelený, Venoušku Venoušku to se dělá; před koncem války přesídlil do Vídně, kde do roku 1949 uvedl ještě 5 operet.
číst dálT. O. Jitřenka – vyučený typograf, grafik, zpěvák a kytarista; skupiny – Hurikán-Club (1931), Trampský sbor Údolí sporů (1933), Modrá šestka (1934), Westmeni (1936–1943; sbor vedl od r. 1938), Nezbední bakaláři (1943), Melodisté (1949–1952), Kocouři (1954), Sedmilháři (1955), Westmeni po 20 letech (1964–1971), Šmidli boys (1970–1991), Dechnička – Astmaboys (1974), Westmeni – nové obsazení (1975–1976); skladatel (hudba k písni Jana Kordy Samotář - Tam, kde řeka zpívá; k písním V. Fliegela Psanec Joe a Tři hvězdy; k písni J. Vondřicha Rybářova prosba; k písni B. Voclové Zámek z křišťálu); publicista (samizdat Život není peříčko; 1983; II. vydání na pokračování Rodokaps 2/1990 – 7/1991), písničkář (asi 50 písní – Dravá řeka, Helou Annie, Návrat domů, Nemrač se a zpívej, Rybářova prosba, Samota, Stesk).
číst dálUž potřetí budou mít kamarádi z Plzně a okolí, případně návštěvníci našeho města, možnost přijít si poslechnout básně a povídky, seznámit se s novými a neokoukanými tvářemi Literárního západu. Večer Mladé Tužky, s pořadovým číslem 3 bude opět uvádět Mirek Valina, číst a recitovat bude Jindra Kout, hudební doprovod obstará Janek Eret, slovo dostanou i mladí autoři a pár minut bude věnováno informaci o probíhajícím 40.ročníku naší soutěže a o Trapsavci vůbec. Přijďte strávit příjemný večer s literaturou!
číst dálPseudonym Josef Dvořáček – hudební skladatel, především filmová hudba k 18 filmům v letech 1932–1938; Žid, v roce 1939 emigroval do Buenos Aires, písně (720!) Aťsi, ať..., Má krásná seňorito, Maličká, chceš být moje holčička, Modré z nebe, Píseň domorodce – Lká ukulele tmou, Píseň o karetní hře, Portorico – text Fr. Vodička a K Tobis (1932), Rosita, Rosita – text Fr. Vodička a K. Tobis (1932), Ta naše jedenáctka – text Otakar Hanuš, Tys nejkrásnější ženou všech žen, V dál když prchne mládí, hudba Znám jednu malou dívenku – text K. Zelený.
číst dálČtvrtým titulem Zlatých legend je další prozaická sbírka asi nejúspěšnějšího současné době povídky píšícího Zlatého Trapsavce Jeňýka. Příprava sešitu znamenal mimo jiné ponoření se do pravěkých souborů a jejich konverzi z dnes již nepoužívaných a mnohdy zapomenutých formátů, například Word Perfectu. Věřím ale, že to stálo za to a povídky, které byly takto uveřejněny vůbec poprvé, potěší čtenáře stejně, jako potěšily mne při jejich přípravě. Opět v kontrastu s nimi jsou zařazeny povídky z posledních ročníků Trapsavce a k nim jedna úplně čerstvá, napsaná speciálně pro tuto sbírku , titulní „Kropenatí.“
číst dálNa Kavčinu ryze prozaickou sbírku jsem se moc těšil. Hlavně proto, že si její jakoukoliv práci kdykoliv a moc rád přečtu. Byť tento sešitek obsahuje jen pět autorčiných povídek, doplněných jejímy kreslenými vtipy, velice jsem se při jejich čtení pobavil. Její postavy, jako Fred, Šakal, Poklička a další tak nějak člověku přirostou k srdci a nerad se s nimi po přečtení sbírky loučí.
číst dálWoodcrafter (člen kmene Wahpeton), předseda Ligy československých Woodcrafterů (od 22. 5. 1945), vedoucí horolezeckého oddílu Sokol Slavia Děčín – Podmokly (1949–1950); internista oddělení tělovýchovného lékařství, horolezec, publikace o horolezeckých expedicích; publicista – knihy Hindúkůš (1967), Řeka jménem Červánky (1975), Šivova velká noc (1979), Horolezecká zastavení (1988), Ostrovy v oblacích (1989), Malování podzimu (2000), Oheň třením dřev (2000), Šachmat (Latinské texty z básní Horatia, Tibulla a z Nového zákona ze Zjevení sv. Jana upravili J. Wolf a Gabriela Osvaldová).
číst dálZpěvák (skupina Settleři, Hořínkovo trio, v duu s bratrem Karlem nebo Tino Muffem, Hořínkova parta); skladatel, textař (písně – text Až ohníček můj – hudba P. Mrázek, text Až půjdeš kolem osady – hudba M. Štraub, text Až světýlka v dáli vzplanou – hudba M. Štraub, text Cestička života – hudba R. A. Dvorský s R. Blahníkem, text Já ztratil lásku ty kamaráda – hudba A. Glasspiegel, text Maria – hudba S. Mach, text Pojď v chatu mou – hudba F. A. Tichý, text Proč odešel jsi v dál – hudba J. Nachtman, text Za mořem – hudba F. A. Tichý, text Zpívám si píseň – hudba S. Mach); emigroval v roce 1948.
číst dálHudební kritik a dlouholetý šéfredaktor měsíčníku Melodie (1964–1970); textař (např. Blues špitálu sv. Jakuba); překladatel, publicista, historik jazzu, prozaik, editor (knihy – Americká lidová poezie, 1961, Tvář džezu, 1964, Jazzová inspirace (1966), Tvář moderního jazzu (1970); dlouholetý místopředseda České jazzové společnosti. Jako překladatel se věnoval především americké literatuře, zejména pak Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Přeložil jeho nejzásadnější díla Velký Gatsby, Diamant velký jako Ritz a Něžná je noc. Byl autorem řady knih s jazzovou tematikou. Mezi nejvýznamnější patří Od folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918–1978 (1981), Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči, 1968–1989 (2002). Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a v neposlední řadě vynikající memoáry Panoráma paměti (1997).
číst dálDruhou sbírkou Zlatých legend je jakési literární dvijče k Juanově sbírce. Autorkou samozřejmě není nikdo jiný než Aťka, která už jen například fotkou na titul, která je skoro stejná, a přeci jenom při pozorném pohledu jiná, než ta Juanova, vyjádrřila to, že k Juanovi prostě patří a nikdy tomu nebude jinak.
číst dálPokud už jsem chtěl připravit pro jubilejní 40. ročník Trapsavce připravit tuto speciální podedici Zlaté legendy, nebylo možné začít nikým jiným, než Juanem. Tento autor je spojen prakticky s celou historií Trapsavce ať už jako psavec, porotce nebo organizátor. A hlavně je nejúspšnějším Trapsavcem všech dob!
číst dálVystudoval gymnázium a hudební konzervatoř, obor varhany a kompozice, žák Antonína Dvořáka; byl kapelníkem Pištěkova divadla a v letech 1909–1918 působil v Divadle na Vinohradech jako korepetitor, sbormistr a kapelník – řídil Vinohradskou zpěvohru. V roce 1924 podnikl úspěšné turné po Spojených státech; skladatel – složil přes 40 převážně operet, frašek a her se zpěvy (hudba na libreto a texty písní Emanuela Brožíka pro hru Václava Vrány Trampský výlet do Štěchovic – revuelní opereta o 8 obrazech); mezi jeho nejúspěšnější operety patří – Slovácká princezka (1918), Tulák (1924) a Perly panny Serafínky (1929).
číst dálPísničkář, fotograf, herec, boxer, prozaik; v letech 1953–1981, dělník v hutích, 1979–1981 jako host v divadle Semafor, 1991–1998, jako host v Divadle J. Grossmana, od září 1998 vystupuje ve svých klubových pořadech; textař (píseň Blues opuštěného muže – hudba W. Ryvola, 1983), básník (knihy Životní blues 1968–1989, František Tichý 1990, Básně a písně 1967–1990, František Tichý 1990 /úvod M. Ryvola/, Básně a pověvky, Apollo 1992, Bez cenzury – básně a texty (1999); vydal i další knihy a řadu LP a CD.
číst dálT. O. Six Devils; po povodni 1925 přejmenována na T. O. Údolí děsu – zakladatel a zpěvák sborů Six Devils (1927) a Kamarádi z Údolí děsu (1931), po roce 1931 nahrával v Berlíně pro firmu Odeon, vystupoval se sestrou Marynou jako duo, písně vydával vlastním nákladem poté u nakladatele Františka Hrádka; trampský písničkář (písně Brouček, Břízy, Dívenka, Hořící prérie, Kamarád, Kamaráde drahý, Loučení, Máňo Máničko – text s O. Vrtiškou, hudba O. Petránek, Měsíček, Modrý dým (1930), Naše písnička (1931), Pagoda – osadní píseň T. O. Údolí děsu, hudba – Theo Bendix a B. Bilitz (melodie Tanec dervišů), Pojď děvče mé, Rád se vrátím zas, Řeka hučí (1931), Stmívá se, Stará chajda, Škuner, Tábor na řece, Věrný kamarád, Vzpomínka, Září sluníčko září); publicista a člen redakční rady časopisu Pacifik expres v roce 1969;
číst dálProzaička, básnířka, Trapsavec (1. místo v kategorii Poezie pokročilých v roce 1975; 1. místo v kategorii Poezie pokročilých v roce 1983; 2. místo v kategorii Próza pokročilých v roce 1983); Po dokončení Střední knihovnické školy v Praze pracovala ve Státní technické knihovně v Praze, v ČTK, v redakci TV magazínu a v redakci TV pohody. Je vdaná, žije v Praze a má 4 dospělé děti – Martina a trojčata Zuzanu, Hanu a Jiřího; knihy pro děti (fantasy – celkem 8 dílů) Ostrov zasvěcení (2012), Smrt kouzelného džina (2012), Únosce draků (2013), Vrať drakovi co je jeho (2013).
číst dálČtvrté a poslední letošní povídání o Trapsavci bude v premiéře odvysílané v pořadu Z posledního vagonu 19. února v 19 hodin na radiu Folk. Tentokrát uslyšíte jen pár základních informací o soutěži, ale POZOR! Odvysíláme jednu z Hafranových povídek, které namluvil plzeňský herec Jindra Kout – více o CD zde. Carmen pro vás bude mít třeba pozvánku na Trampský guláš, a také několik zimních trampských písniček.
číst dálTřetí – předposlední – povídání o Trapsavci, které jsem pro vás nahrála, si v premiéře můžete poslechnout ve středu 5. února od 19 hodin v pořadu Z posledního vagonu na radiu Folk. Ve stejném pořadu bude také Carmen představovat dvě CD – první od Pekaringa a druhé od Heny.
číst dálT. O. Staří kamarádi – spisovatel, prozaik, publicista, redaktor, nakladatel; V roce 1929 stál u kolébky časopisu Tramp, jeho zásluhou vznikla v 30. letech i trampská rubrika Z údolí osad v Rudém Večerníku. Z jeho iniciativy byly na jaře 1931 ustaveny v Praze i v ostatních městech Trampské obranné výbory – proti vyhlášce zemského prezidenta Hugo Kubáta. V letech 1930–1935 byl příležitostným nakladatelem vydal cca 4 tituly. Na jaře 1930 založil edici Megalith, v níž vyšla básnická sbírka Svatopluka Kadlece (pod přezdívkou A Dur publikoval v Trampu), próza Karla Konráda, povídku René Arcose v překladu Jindřicha Hořejšího a v roce 1935 básnický deník Ferdinanda Schlögela – Merzina. Na grafické podobě se podíleli Toyen, Karel Dyrynk a Václav Mašek; publikoval v časopise Tramp (1929–1931 a 1968–1969); redaktor (Trampský magazin 1931, 1932; Trampský a sportovní magazin 1934; publikace Dvacet roků trampování, ilustrace M. Paša, 1941); v 60. letech redaktor časopisu Signál a trampské rubriky Z údolí a osad v týdeníku Obrana lidu); textař (píseň Ramona); člen výboru Klubu trampů londonovců (1966–1969); knihy – Banda Orlího Fantomu (1938), Bílý jed (1941), Boj na hranici (1938, 1991), Černoušek z borového lesa (1946), Děvče z ranche B. (1941), Dým nad prérií (1938, 1992), Hodný strýček Sam (1939), Honba za Montana Kidem (1938), Hoši z Bílé skály (1944, 1945), Indiánské pohádky (194?), Kontrašpionážní služba zasahuje (1938), Křížový Pete (1941, 1991), Kytička kopretin (1946), Mrtvá tanečnice (1937), Na bílé stopě (1940, 1991), Neviditelný šéf (1937), O hodném strážníkovi (1939), O pejskovi a kočičce (1939), Opičák Fuk (1939), Orlí křídla a březová kanoe (1941, 1947), O slonu který nechtěl rýži (1939), O zlém dědkovi (1939), Pán stínů (1941), Pohádky o hodných lidech (1939), Pohádky o hodných zvířátkách (1939), Poklad v údolí mrtvých stínů (1938), Pokorné království (1942), Povídky ze Shakespeara (1941), Radiový gangster (1938), Rychlonohý ďábel (194?), Severské báje a pověsti (1946), Smrt chodí kolem (1938), Smrt nad pevností (1938), Statečný chlapík (1942), Stezka nepokoje (1940), Tucet pohádek o zvířátkách (1948), Útěk před popravou (1938), Zrada na pevnosti (1938), Žlutá a bílá (1938); divadelní hra Záhadný Tomahavk (1965) – na motivy B. Čepeláka napsal Vlastimil Říha.
číst dálPublicista, hudební skladatel; založil Dickey club trio (1929) – pro firmu Odeon nahrálo v Berlíně 30 písní; s V. Hrdinou složil trampskou revue Už jsme tady – premiéra 12. 9. 1931 divadlo Boule na Heinovce, s Karlem Ballingem složil operetu Hrom do tety – premiéra ve Velké operetě (1937); trampský písničkář (složil asi 100 písní – Dájo nevolej, Fakir – hudba F. Svojík, Hej Nando, hudba Hej šup námořníci – text V. Hrdina /z revue Už jsme tady/, text Hello Montreal – hudba Dickson a H. Waren, Hvězdičko bílá jdi už spát, Chata na vodě, Indiánská láska /Jezero dřímá/ – /revue Už jsme tady/, Já mám doma koně – hudba F. Svojík, Já mám svou panenku v podpalubí, Já přijdu za tebou, hudba Kaktusy – text V. Hrdina a V. E. Fořt, Kanoe, Kdož ví zda jednou – hudba F. A. Tichý, text Kdybys mi pusu dala – hudba B. Nikodem, Když ohně zaplanou, Klidný je večer /Modlitba trampa/, Kvá- kvá- kvá, Lokálka, Lulka, Má krásná paní, Modrý soumrak, Můj vigvam, My hrajeme foxtrot, Naposled líbám tvou něžnou líc, Pistolnická, text Rum – hudba Howard Johnson, Slepice, Směj se jen směj, Sosna, Trampská balada, Trampský pochod, U řeky Zambezi, Ve strážním koši, Víš má milá, text V keňu tak sám – hudba B. Nikodem, Žhavý den – hudba F. Svojík); ředitel OSA (1957–1969); člen redakční rady časopisu Pacifik expres (1969); prozaik – knihy: Hrom do tety (Zlatá teta Agáta) – groteska o prologu, epilogu a 3 jednáních, A. Neubert, 1938; trampský román Samotář Pet (Vladimír Zrubecký, 1939), Bledulka – cibulka: Luční pohádka, Česká grafická Unie, 1947; Bledulka - cibulka: Luční pohádka – hra o 2 dějstvích a 4 obrazech, Dilia 1958 (s Annou Marešovou).
číst dálDalší položky se nepodařilo načíst.Otevřít další stránku.