Rozchod

Láska má se sluncem stmívá.

Přijde zima, tak to bývá.

Ráno, když se rozednívá,

naposled ti slavík zpívá.

Láska má se řekou plyne,

jedno štěstí střídá jiné,

čas se kolem révy vine,

srdce tvoje nepromine.

Láska má se v mlze ztrácí.

Dětství se už nenavrací.

Tiše plují tažní ptáci,

průvod na poslední štaci.

Láska má už s krví bledne,

z popela se kvítek zvedne,

zavoní a za poledne

v zapomnění láska zšedne.

Láska má dnes tóny ztiší,

ukolébá v spánek v plyši.

V čem se bolest s krásou liší,

když mé srdce nevyslyší.

Láska byla tam, kde slzy,

zklamání nad šrámy mrzí,

ale v proudech jarní mízy

každé pozdě zas je brzy.

Vít Káca

kategorie Poezie do 23 let