Cesty

Jsou lidi, kterým volnost stačí

jen na úrovni vlastní cely.

Ženou se k smrti, aby měli

to, co má soused, a pokud možno dražší.

I to je cesta – svého druhu;

a oni po ní vysíleně kráčí.

Po celý život v bludném kruhu.

A pak jsou druzí, kterým znějí v hlavě

závratný tóny. Ti kašlou na pohodlí

a jestliže se vůbec někdy modlí,

tak k ohni, lesům, potokům a trávě

a k slunci, ať udělá z deště duhu.

A jejich cesta míří nesmlouvavě

někam, kde nelze chodit v kruhu.

Co ještě patří k rytmu týhle cesty?

Zaťatý zuby a naběhlý žíly,

svírání mozolnatejch rukou v pěsti,

ramena otlačený od popruhů –

a taky víra, že jít ixkrát přes rozcestí

bejvá hezčí než hnát se přímo k cíli

a vlastně chodit pořád jenom v kruhu.

To věčný přibití na kříž cest

ja naše touha, odměna – a trest.

Trest za to, že jdem cestou dobrodruhů

a že se nenecháme vést

těmi, co chodí celý život v kruhu.

Iva Hubáčková-Synáková – Tapi

Zlatý Trapsavec (v kategorii Poezie pokročilých)