Cesty zpátky

Znám cesty které zapomněly

směr kam chtěly vést,

i tóny, které nedozněly,

zhasly v prachu měst.

Ty stráně doma sněhem voní,

bílé jako stáda koní,

vzdálené jak léto loni,

dálné světla hvězd.

Cesty co se vrací, jsou delší než ty tam.

Ty cesty co se vrací, jsou starší než ty sám.

Ptát nebudeš se kudy, jen řekneš,

cestu znám.

Ta stará skála u nás doma

ztrácí kamení

a vyschlá řeka zapomněla

odkud pramení.

Jen stromům co tu stojí tiše

čas do kůry kmenů píše,

pozdrav křídel z ptačí říše

dávná znamení.

Vím že se nikdy nerozejdou

přímky kolejí,

však den se s nocí střetne k ránu

možná snadněji.

Jak pravou nohu levá střídá

k měsíci se příliv vydá

sever co si střelku hlídá

brodím závějí.

Alena Kučerová – Alík

kategorie Poezie do 23 let