Lehce přisprostlá a stupidně rýmovaná balada o setkání trempíka a čerta s mírnými sklony k alkoholismu

Přes louky, hory, přes pastviny

kráčel si trempík, vedrem líný.

V tom náhle, než bys řekl: "Šek,"

se v cestě zjevil Rarášek.

"Co po mně chcete, bídný skřete,

že mi tu z cesty neuhnete,"

dí trempík. Strachy zkoprněl,

až sed´si z toho na prdel.

"Nechci tě rušit ve tvém shonu.

Jen chtěl bych zahrát Ascalonu,"

dí Rarach, trochu smutně snad.

Tak trempík začal v sedě hrát.

Při jeho vytí, jeho hraní,

oddal se Rarach rozjímání.

Pak trempík dohrál, zkusil vstát.

Rarach se musil vysmrkat.

„Jednou jsem taky vodnes´trempa.

Však vypadl jsem tehdy z tempa,

neb jsem si v místní hospodě

dal až moc chmelu ve vodě.

Nebylo to hříšník, jaká běda.

Byl to je číšník od "Medvěda".

Já napojen tím opiem

odnesl jsem ho omylem.

Byl z toho poprask v celém pekle.

I Lucifer se tvářil vztekle.

Řekl mi: "Plav a vrať ho zpět.

Pak zas se navrať v pekla svět."

Však svět váš, to je jiný kafe,

ať Lucifer si, co chce, krafe.

Já zas se oddal nápoji,

jenž šuměním tě opojí.

V ranním pak z piva potácení

já ztratil návod k navrácení.

Bez něho není cesty zpět –

tak otravuji ten váš svět.

Občas tu v lese, navzdor shonu,

potkám kluka, co Ascalonu

mi hraje, jak ten trempík kdys.

No a dnes, v tomhle horku, tys!"

Raráška ruka loví v kapse,

neb tremp teď musil vysmrkat se.

Tremp řekl: "Nesmuť, protivo!"

A kam vzal čerta? NA PIVO!

Jitka Březková – Panika

kategorie Poezie nad 23 let