Máma

Čas vepsal do tvé tváře vrásky

a děti už máš dospělé.

Zbylo jen málo ze tvé lásky,

když stálas v hlavách jejich postele

a na dobrou noc jim před usnutím,

zpívala, četla pohádky.

Dnes mají vlastní svět,

dost málo už jim rozumíš

a občas by ses chtěla vrátit zpátky,

do doby, kdy jsi pro ně byla vším.

Často si vzpomeneš na svoji mámu,

dnes už ji chápeš, dnes jí rozumíš,

už víš proč měla někdy slzy v oku

a tisíckrát ji za ně odprosíš.

Mládí je sobecké, dovede často jenom brát,

pak ale přijdou léta a je čas účtovat,

V dětech se ti zas všechno vrací,

to dobré i to zlé

a at se život jak chce točí,

máma ta vždycky jenom jedna je.

Zdena Svobodová

kategorie Poezie nad 23 let