Měsíc mnoha tváří

Měsíc vykoupaný v krvi,

nad Tvým městem zapadá,

ráno rosou umytý,

v bílé róbě slunci zamává.

Celý den však ukrytý,

utajenou stranu odkrývá,

večer pak tou známou tváří

naší bezmoci se posmívá.

Daleko na noční obloze září,

a stejně v našich snech bývá,

ten stříbrný svit chytit se snažím

(jen tak – do lahve od okurek)

stejně tak jako tvůj smích.

Až je smíchám…

Tomáš Dolenský – Čepek

kategorie Poezie