Národ koní

Na zádech koní

lidský duch se honí

k civilizaci.

Přenesli nás do ní,

/a teď Je prosta koní/

jsou jen zajatci.

Ba zádech koní Alexandr císař

– zanechal nám o nich papyr písař

– na zádech koní světem táh.

Mnoho jich zhubil onen císař,

/byť i stáje čistil krysař/

koňský krok měřil země sáh.

Na zádech koní hordy Čingischána,

Mongolskem, Čínou válka hnána.

Zas sen světovlády na chvíli!

Pak z Kublaje koně mají pána,

/studená step je jen větrů brána!/

v ní kdys svobodu ztratili.

Na zádech koní

muži skot honí.

Na koních voják vůkol stál,

když záda sloní

/vrch džungle tak voní...!/

pro sebe zabral rádža král.

Na zádech koní Amerikou,

zla – dobra touhu převelikou

zase muž v očích měl.

Ve stádech koní kopyta tlukou,

/jdou proti sobě pod lidskou rukou/

Indián úžasem oněměl.

Na zádech koní o závod

jen těch pár zbylo, co národ...

a lidí – jezdců jich.

Lidí a zvírat práce plod.

/aspoň těm pár že jsou vhod!/

A my známe je jen z knih.

Sesedli jsme z koní.

A jim téď hrana zvoní...

klaksony v ulicích.

Za lékařem se muž dnes honí,

/ne každému dnes kůň voní.../

pro stín na duši i na plicích.

Je národ korní od bláta,

kam zahnali jej pro zlata.

Ten národ k nám patří!

Z luk zahnali je za vrata.

/snad nestihne nás odplata.../

Odpusíte, bratři...!

Vašek Kučera – Balú

kategorie Poezie nad 23 let