Osamění

Nic není jako dřív

ani hebkost koňských hřív

všechno je ti náhle cizí

krásné chvilky v dálce mizí

ty je nemáš komu dát.

Hledíš do rozlehlých plání

v tom divném světě nemáš stání

a nikdo nemá ani zdání

o čem se ti zdá.

Samota, přítel tvůj nejbližší

samota, ta zná i nejtišší

modlitby, jež tajně vysíláš

nahoru k nebeským tmám…

Já vím, na co myslíváš –

abys tu nezůstal sám.

Slyšíš hudbu znít

sníš, i když máš bdít

chceš letět volně jako chmýří

jako křídla netopýří

a stále se jen ptáš:

Po čem tvoje srdce touží

co tvou smutnou duši souží

nad hlavou ti mlčky krouží

ptáci, které znáš …

Veronika Dvorná

Kategorie Poezie