Petr na rybách

Najednou. Náhle se prut zachvěl. Obživl. Vlasec se napíná. Vítr si pohrává se stromy, a vodní hladinou. Sluneční paprsek brnkne o napruženou vteřinu okamžiku a vyloudí nádherný tón. Čisté vznešené zurčivé „A“. Jak struna na kytaře. Na háček se chytá Petrův první pstruh. Krása. Napětí. Emoce. Adrenalin stoupá. Radost rozbušuje srdce. Má ho. Drží ho. Chytil ho… A pouští. Voda se začeří. Pstruh šibalsky zamrká, vesele se usměje, mrskne sebou jednou a dvakrát. A zmizí.

Však i v Petrovi pocit čehosi vznešeného zůstává.

Rybaří až po kolena ponořený ve vodě ostříbřený sluncem, udržuje rovnováhu na kluzkých kamíncích. Zvolna vplouvá do snění. Je krásně. Tak krásně. Zapomíná na všechno zlé.

Stíny se rozplývají v radostném reji slunečních paprsků. Řeka tančí. Zpívá. Vhání do srdce lásku. Vidí, vás pstruzi. Kloužete pod hladinou. Napínáte ne svlačec, ale Petrovy nervy. Nezlobí se na vás, svobodomyslné ryby. Je přece překrásný den, plný pstružího zpěvu, pstružího tance je začátek pstruhové sezóny!

A už se objevuje stín. Půl metrový Krasavec. Vítají se mlčenlivým pozdravem a Krasavec pro Petrovu radost a potěšení předvede kruhový tanec. Pozoruje kapitálního pstruha a snad se bojí i jen dýchat. Slunce šikmým rejem hřejivých paprsků leští povrch Krasavcova těla. Krasavec zamrká na Petra a hrdě odplul pryč. Petr několik minut zasněně zírá do třpytivě lesknoucí se hladiny horského potoka, ale Krasavec je nenávratně pryč. Kdo ví, kdy se spolu zase setkají. Rozhodl se vydat na cestu zpět ke kamarádům.

Robert Poch

kategorie Próza nad 23 let