Prosba

Chci jít spál, však déšť do oken bubnuje,

zvuk ten tichý usnout nedovoluje mi.

Déšť, jen déšť co kape, až z něj smutno je.

Zas už dělají mi společnost jen stromy.

Kdyby někdo přišel a za dveřmi stál,

pak by lehce ťuknul, řek by: "Mohu k tobě?"

s úsměvem bych kývla a zvala ho dál.

Rázem by tu přestal být chlad jako v hrobě.

Náhle obloha se rozjasní ve snu mém,

hvězdy můžem hravě spočítat v té chvíli,

den budeme prosit -jen tak nespěchej.

Noc se stále snaží uspat mne svým klamem.

Pomalu, však jistě přijde úsvit bílý,

tak jen přijď k mým dveřím, tak už zaklepej!

Magdaléna Fialová

kategorie Poezie do 23 let