Sen

Vítr si pohrával s listím v korunách stromů,

byla noc, když vracel jsem se domů.

Na nebi zářil měsíček

a kol něj miliony hvězdiček.

Lehl jsem si do mechu

a lapal chvíli po dechu.

Usnul jsem

a zdál se mi sen,

že jsem velký čený pták

a můžu letět kam chci - třeba do oblak.

Pak stal se ze mě vlkodlak,

zabíjel jsem všechny – jenom tak.

Změnil jsem se v ovečku

a bydlel v bílem domčeku.

Když stal jsem se uragánem,

byl jsem hnedka světa pánem.

Pak sen se náhle rozplívá

a zas ta stejná krajina.

Z nebe oslnil mne žlutý pupenec,

po nohou mi leze malý mravenec,

v bystřině si pstruzi hrají,

ptáci v trní poletují,

veverka schovává si šišku,

káně chytlo šedou myšku.

Zvedám se a jdu domů,

zas tou cestou kolem stromů.

Zahlédnu tam lavičku,

sednu si a píšu básničku.

Vítr si pohrával s listím v korunách stromů

Jiří Kormoš – Víťa

Kategorie Poezie