· trampská literární soutěž ·

Povídky a básně od ohně, pro všechny, kdo umějí slyšet les.

52. ročníkuzávěrka 28. února 2026vyhlášení poslední květnový víkend, u ohně na tábořišti

1980 · Poezie

Trapas

Karel Vidimský – Cimbura

„Já sem přeci jelito,“ medituje Fin na kraji lesa. Před chvílí vystoupil z vlaku a teď zjistil, že se mu cestou vysvítila baterka, kterou doma ve spěchu nezajistil. Co dělat… Vyrazí do tmy, tluče se mezi stromama, sem tam čvachtne do potoka, v houští ho co chvíli šlehne prut; prostě zážitek, darmo mluvit…

   Trvalo to dlouho, ale konečně je Fin před boudou. Ani vexl neshodil a strčil do dveří. Zavrzaly, otevřely se a na Fina dejchlo milý teplo, vůně dřeva a jehličí. V kamínkách žhavej voharky a na levý pryčně pravidelně voddechuje mohutná hromada překrytá celtou. Na pravý se posadil spacák, setřás ze sebe flekatý prostěradlo a zavrčel zipem. Z termalu se loupla mrňavá holka, tak metr pět a pade, víc rozhodně ne. „Bacha ať nevzbudíš Hárdyho. Je hrozně utahanej a zlobi by se,“ a dodává: „Ahoj. Já jsem Slůně.“ „Vod hlavy až k patě Fin. Ahoj. Neboj se, budu jak myška. Jen se najim a jdu spát. Je tu něco k pití?“ vopáčil Fin, vytáhl karbenátky a chleba, holka podala ledvinu s čajem a trochu snědla s ním.

   Fin už rozbalil spacák, když si vzpomněla: „Kamaráde, buď tak dobrej, hoď mi boty. Musím ještě do lesa.“ Fin se teda sklonil a kouká po nich: „Hele, asi je máš zakopaný pod postelí. Sou tu jenom harďákovy lodě. Budeš se muset spokojit…“ a se širokým šklebem jí podával kanady ráže dvaačtyřicet, možná víc. Ona na to nic a už je venku. „Do frasa, ta měla naspěch!“

   Naspěch měla, ale než se vrátila, Fin už tvrdě zařezával. Děvče se zulo, zhaslo svíčku a pak zavrčel zip.

   Nový ráno probudilo Fina vůní smaženýho lanšmejtu a praskotem ohně v kamnech. Hárdy byl někde venku, holka seděla na posteli a zrovna dopínala řemínky kanad. Fin se vyjevil. „Ty šífy sou teda tvoje?“ a vona jen šlehla okem a povídá: „Jo, třiatřicítky!“ Votevřenejma dveřma vešel do boudy novofundlanďan jak kredenc. V tlamě polínko. „No hodnej pejsáček. Pocem, Hárdy. Dej paničce klacíček! Hodnej Hárdy, přines paničce eště.“ Polínko hup šlo do kamen.

   „Nojo, moje sou. A vod čeho sis myslel, že mi říkaj Slůně?“

Karel Vidimský – Cimbura

2. místo v kategorii Próza pokročilých

O Trapsavci v pár větách

Trapsavec je trampská literární soutěž — už přes padesát ročníků. Scházíme se u ohně, čteme si nahlas, tiskneme sborníky a předáváme dřevěné Trapsavce. Autoři, porotci i kamarádi jsou tu doma.

Novinky můžeš sledovat také na Facebooku ve skupině TRAPSAVEC.

TRASA — trampská fotografie a grafika

Trapsavecký deníček od Kavčete

„… píšeme to, co bychom si u ohně rádi sami poslechli.“