V mlhách labuť

Na černém zrcadle vod nočních v mlžné páře

se labuť bázlivá jak tající sníh chvěje,

když stříbro hroznů hvězd, jež zhořkly z beznaděje,

do roklí mrholí za fosforové záře.

Mdlá labuť, somnabul, jak tuberóz hrst vonná,

na džunkách leknínů waltz tančí, baletka,

co smutná nevěsta, jíž spleen jde za svědka.

Erb šlechty vymřelé je bledý jako ona.

Tak nyvá, zkroušená jak dohořelá svíce,

sůl čerstvě uschlých slz jí balzamuje líce.

Žal její nesdělí ni teskných houslí žíně.

Když mlžno odpluje ve větru vanutí,

lze spatřit kontury, leč nejsou labutí,

to odlesk měsíce se chvěje na hladině…

Kamil Princ

Kategorie Poezie nad 23 let