2000 · Poezie
Věžický rybník
Josef Brož
Snad každým rokem chodíval jsem
se svojí třídou tábořit
a učil zemi s útlým pasem
milovat, chránit, tvořit, žít.
Rybník jak housle v lesku slunný
si skály daly pod bradu,
potok v něm napíná své struny
a ladí k písni o hradu.
Pod smyčcem slunce rozeznívá
se v ptačím zpěvu zrána hned
a vůně lučin v květech snivá
ve s Jitřenkou nás na výlet.
Vežáka Vidlák, Krčák, Trosky
a přes Hebákov, Semín zpět.
Šel bych tak znovu třeba bosky,
studánky znám tam nazpamět.
Vodí tam dneska svoje děti
ti, co tam se mnou chodili.
JTa lásce k vlasti, k včelce na okvětí
se i mé srdce podílí.
Josef Brož
kategorie Poezie nad 23 let