1987 · Poezie
Vlčí
Helena Vyoralová – Žába
Vrčí na sebe jak dva psi
a jeden z nich je vlkem
pro něho je vrčet věcí cti
a tomu druhému to leze krkem
Ježí srst a zuby cení
sem tam štěknou občas zavyjí
vím že k ničemu to není
a nebude ani když se zabijí
Psa jsem měla kdysi ráda
než mi srdce zuby potrhal
od vlka mě čeká mnohá zrada
přesto na měsíc s ním vyju dál
Někdy sice zuby vycení ale nehryže
svou divokostí strach mi nahání
pak zas měkkým jazykem mi ruce olíže
Jednou poslechne své krve volání
odběhne za sivou vlčicí
zůstanu v kotci zavřená
se mnou hlídací pes vrčící
Dobře vím co to znamená
přivykat vlčí volnosti
dělat co chci a ne co musím
přitom mít omezené možnosti
pro chvíli štěstí peklo zkusím
Helena Vyoralová – Žába
3. místo v kategorii Poezie začátečníků