1986 · Poezie
Vnučky Pénelopeiny
Eva Koubová – Evelýna
(ženám všech kluků tč. v zeleném)
Dokážeme čekat
i když každý týden protáhne se na rok
a rok – milión žhavých jehliček
pod kůži vražených.
Dvacet let
vracejí se hrdinové z Tróje.
Dva roky čekáme
když máme štěstí
(štěstí, štěstí, štěstí!)
pouhopouhý
jeden
jediný
světelný
rok.
Jsme tvoje vnučky
babičko Pénelopé.
Malý Télemachos
nám v postýlce usíná
olympští bohové barví mu líčka.
A když se Odysseus vrací,
jeho syn se ptá:
A kdo je tohle, mámo?
Eva Koubová – Evelýna
2. místo v kategorii Poezie pokročilých