Vyznání

Ve zpěvném ránu, opředeném mlhovinou,

Na místo, jenž štítem katedrály lesů dotýká se nebe,

shlížím kopců brdských na krajinu milou,

pohled na to krásné místo u srdce pálí i zebe.

Místo o němž básnící touží verše psát,

u nohou mi v ranním slunci leží.

Jak smyslu zbavený zamilován do přírodních krás,

ten pocit popsat lze jen stěží.

Klaním se místu kraji vznešenému a vzdávám mu hold!

Tak bohatá je středozem a co já nicotný si mohu přát?

Slunce vycházející nad kopci hradeb brdských,

do lesů polí a luk sype zlatý žold.

O krásném místě nad modrou řekou,

chtěl bych velkolepé verše psát.

Confiteor

Přírodo kouzelná, matko matek všech,

mám Tě nade všechno rád!

Pavel Holma – Šerlok

kategorie Poezie