2013 · Poezie
Zatracená dovolená
Tomáš Odstrčil
Budík dnes mi cinká vlídně,
sebe ptám se: „Proč asi?“
Většinou jen drnčí bídně,
z okna vidím cykasy.
Všechno se mi zpátky vrací,
nemůžu už narazit,
je to pět let přesně.. asi,
co chtěl jsem si vyrazit.
Austrálie to je moje,
říkal jsem si v té chvíli.
Jely tam však špatné spoje,
destinaci změnili.
Překvapení při příletu,
nemohl jsem rozchodit,
v Austrálii měl jsem tetu,
na Srí Lance zhola nic!
Co teď asi dělat budu,
„srílanštinu“ neumím,
dlouho tady nepobudu,
hnedle zpátky poletím.
A jak to tak často bývá,
překážky se nakladly,
letenku mi zlobidlové,
srílančani ukradli!
Jak však řešit situaci,
dozajista prekérní,
jak si sehnat deportaci,
je otázka stěžejní.
Ještě tady pořád trčím,
pět let dávno uběhlo,
domů asi nepofrčím,
nemám „cash“ na letadlo.
Dnešní den je speciální,
hnedle vám všem řeknu čím,
jedna paní ambasádní,
řekla mi, že poletím!
Z reprobedny zapraskalo:
„Mluví k vám váš kapitán,
letadlo se porouchalo,
teď se zachraň každý sám!“
Nevím co se se mnou děje,
už se můžu jenom smát,
upadám do beznaděje,
to se jen mně mohlo stát.
Tomáš Odstrčil
Kategorie Poezie do 23 let