Zpívané stýskání

Noc je příliš dlouhá

a mne žene touha

na cesty se s jarem vydat ven.

Zase jako kdysi

za večera snít si

u ohňů až noc se změní v den.

Řeku, lesy kol osady zrakem hladit jen.

Je nad slunce jasné,

že ty oči krásné

léty zšedly, ztratily svůj lesk.

Vlasy barvy noci

už nebudu moci

do svých dlaní vzít a přivonět.

Zšedivěly, vše zestárlo tak, jak kolem svět.

Čekala jsi dlouho,

moje dávná touho,

druhý vzal ti ruku do dlaní.

Prsten navlík zlatý,

vlasy s vůní máty

ráno vždy ti jiný pohladí.

Život běží, vzpomínáme stále na mládí.

Kytara mi zpívá,

písnička ta tklivá,

jarní vánek láká do polí.

Zase jako kdysi

za večera snít si

až vzpomínky v srdci zabolí.

Kamarádů písně dávné bolest zahojí.

Blažena Jeníková – Číča

Kategorie Poezie