(Plzeň dříve Evaň) Překladatel, prozaik, Trapsavec od roku 1986; knihy: Nenalézači pokladů, Avalon 1998 a 1999 /Zelené řádky sv. 10, ilustrace J. Kalous – Dědeček/ Claim, Avalon 2008 /ilustrace Tom Zvědělík/; Kanady pro vílu, Pro Libris 2008 /ilustrace Ladislav Sýkora/; Ukrutně blízká setkání, Galerie města Plzně 2010 /ilustrace Ladislav Sýkora/; Zlatý Trapsavec (1993 a 2003), porotce Trapsavce (1995 a 2007), 2. místo v kategorii Próza začátečníků 1986, 2. místo v kategorii Próza pokročilých 1987, 2. místo v kategorii Próza nad 23 let 1990, 2. místo v kategorii Próza nad 23 let 1992, 2. místo v kategorii Próza oldpsavců 1994, 1. místo v kategorii Próza oldpsavců 1999, 3. místo v kategorii Próza oldpsavců 2001, 1. místo v kategorii Próza oldpsavců 2002, 1. místo v kategorii Próza oldpsavců 2003, 1. a 3. místo v kategorii Próza oldpsavců 2004.
Paní zima vstoupila do svého druhého měsíce a s tím přichází i druhý zimní číslo Trapsaveckých Miniatur. Svazek č.14 je věnován Josefu Polívkovi - Kometě a jmenuje se Příběhy Tuláka. Právě Tulák je ústřední postavou sbírky. Je průvodcem v dnešním podivném světě, pozorovatelem, bezradným, ale zvídavým komentátorem. V jeho společnosti se plazíme pouští, procházíme lesem, touláme se po hvězdách, potkáme Malého Prince i lva, doputujeme k řece Smrti, k nebeské bráně, přes bílou pláň na konec světa, budete hynout v povodni, zažívat smutek cestou k oáze i k hoře, promluvíme si s vrahem a nakonec i s Pánem Masek. Sbírku, obsahující 12 povídek a 4 básně, opatřila předmluvou Hanka Hosnedlová. Jako ochutnávku zařazuji titulní báseň:
Od soboty 26. ledna letošního roku poběží v televizi seriál Kouzelná železnice natočený podle knihy KAM za vlaky a vláčky, kterou napsal náš milý trapsavecký porotce Milan Plch - Belmondo. Seriál má devět dílů, natočili ho skvělí dokumentaristi z ostravského studia, provází ho Martin Dejdar a celý se nese v lehce odlehčeném a vtipném duchu, takže může zaujmout i „neželezniční“ diváky. Každý týden přinese nový díl, vysílá se na 2. programu ČT od 10,20 hod. Případně seriál lze vidět po odvysílání z archivu ČT na webu.
Šťastná třináctka Trapsaveckých Miniatur zavítala, stejně jako předchozí svazek, opět na Slovensko. Sbírka je tentokrát ryze prozaická, obsahuje 8 Pedrových povídek. Ilustracemi sbírku doprovodila Lucia Benčová - Kiri. Jak napovídá název sbírky, protagonisty Pedrových povídek jsou členové jeho mateřské osady T.O.Pohoda a jsou skutečně ryze trampské v tom nejlepším slova smyslu. Po právu se Pedro v roce 2012 stal Oldpsavcem.
Básník: sbírky Na levém břehu ženy, 1990; Mozart jménem vítr, 1991; Večírek samomluvy, 1992; Vinobraní duše, 1993; Ať stromy promluví, Avalon 1996 /Zelené řádky sv. 4, ilustrace Vladimír Kalina – Dawson/; Paralelní ráj, 2000; Tančící dům, 2000 /ilustrace Antonín Vojtek/; Divoké víno dne, Ledové hrozny, Dobyvatelé ticha, Obrazy z vernisáže lásky, Cesta do srdce duhy, Ještě jedno dobrý kafe, Ve tvých slunečních vlasech.
Publicista a hudební skladatel. Založil Dickey club trio (1929) – pro firmu Odeon nahrálo v Berlíně 30 písní; s V. Hrdinou složil trampskou revue Už jsme tady, s Karlem Ballingem složil operetu Hrom do tety – premiéra ve Velké operetě (1937); trampský písničkář (složil asi 100 písní – Dájo nevolej, Fakir – hudba F. Svojík, Hej Nando, hudba Hej šup námořníci – text V. Hrdina (z revue Už jsme tady), text Hello Montreal – hudba Dickson a H. Waren, Hvězdičko bílá jdi už spát, Chata na vodě, Indiánská láska /Jezero dřímá/ (revue Už jsme tady), Já mám doma koně – hudba F. Svojík, Já mám svou panenku v podpalubí, Já přijdu za tebou, hudba Kaktusy – text V. Hrdina a V. E. Fořt, Kanoe, text Kdož ví zda jednou – hudba F. A. Tichý, text Kdybys mi pusu dala - hudba B. Nikodem, Když ohně zaplanou, Klidný je večer /Modlitba trampa/, Kvá- kvá- kvá, Lokálka, Lulka, Má krásná paní, Modrý soumrak, Můj vigvam, My hrajeme foxtrot, Naposled líbám tvou něžnou líc, Pistolnická, text Rum – hudba Howard Johnson, Slepice, Směj se jen směj, Sosna, Trampská balada, Trampský pochod, U řeky Zambezi, Ve strážním koši, Víš má milá, text V keňu tak sám – hudba B. Nikodem, Žhavý den – hudba F. Svojík); ředitel OSA (1957–1969); člen redakční rady časopisu Pacifik expres (1969).
Vloni, těsně po Ježíšku, 25.prosince, jsem na stránky Trapsavce umístil informaci o plánu na vznik nové, vlastní trapsavecké edice. V té době už byly v přípravě první tři sbírky, protože samotná nápad je možné datovat už na 28.října 2011, kdy se o něm poprvé mluvilo na setkání organizátorů 38.ročníku naší soutěže. 8.ledna pak bylo oficiálně ohlášeno vydání první sbírky, Šlápiho „Kde Měsíc vítězí.“ Původní záměr vydávat 8 až 10 sbírek do roka, v rozsahu kolem 28-32 stránek a v nákladu 30ks se ale v průběhu roku změnil. Snad kromě rozsahu sbírek, ten zůstal zachován a to zejména díky mým technickým možnostem. Co se týká nákladu, ten poměrně znatelně rostl, z původních 30 je teď 60 minimálně, ale jsou i sbírky, které už překročily stovku, tedy včetně mnohých dotisků. Tím se vydávání dostalo i mimo možnosti mých dvou domácích tiskáren. Naštěstí se našli kamarádi, kteří mi byli schopni s černobílým i barevným tiskem pomoci, zejména Hadži a Belmondo, jimž moc a moc děkuji nejen za pomoc, ale i za ceny, za které to zařídili. I díky tomu, se podařilo udržet cenu 20Kč za kus tak, že i občas něco zbyde a bude moci být použity na financování sborníku a ohně Trapsavce v příštím roce. Stejně tak se pro mne stalo nepohodlné si neustále půjčovat laminovačku, abych mohl vyrábět nepromokavé obaly, takže jsem si zakoupil vlastní. Bohužel, po půl roce úspěšného provozu mi ji naše kočky shodily ze stolu a zničily.
Prozaik: Limonádový Joe (I. vydání 1946), Limonádový Joe, 1956 – jako hra v Divadle ABC, Limonádový Joe, 1964 – jako film Oldřicha Lipského (hudba V. Hála a J. Rychlík), textař: píseň Arizona – hudba J. Rychlík, Balada Mexico Kida – hudba V. Hála, Horácův pohřební blues – hudba J. Rychlík, Když v baru houstne dým – hudba V. Hála, Můj bóže můj bóže – hudba V. Hála, Není větší potěšení, Tornádo Lou, Starý honec krav – Ďáblovo stádo; režisér, scénárista: s J. Werichem Císařův pekař, s Jiřím Trnkou Císařův slavík; spolupráce na filmech Adéla ještě nevečeřela, Tajemný hrad v Karpatech.
Textař písní (píseň Mary Lou) a filmový herec; bratr scenáristy, filmového režiséra a pedagoga V. Wassermana. Jako student psal pod pseudonymem básně a texty písní pro kabarety (Červená sedma, Hašlerův kabaret a Rokoko). Působil jako novinář se zaměřením na film (časopisy BAF, Kino 1926–27, Filmový kurýr 1927–30) a s bratrem založil tiskovou agenturu Pressa (1929), kterou vedl až do náhlé smrti jako Filmové zpravodajství, jež po osvobození patřilo Čs. státnímu filmu. Zahrál si také epizodky v několika němých a později i ve zvukových filmech: např. zákazník v trafice – Dobrý tramp Bernášek, 1933. Byl textařem písní k filmům On a jeho sestra (1931) a Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932) a ústřední písně stejnojmenného filmu To neznáte Hadimršku (1931).
Studoval skladbu na pražské konzervatoři u Rudolfa Karla; skladatel a hudební lektor v divadle E .F. Buriana – scénická hudba (Každý má dvě úlohy, Robinsonka, Schovanka, pásmo lidové poezie Rok na vsi, hudba a písně k Šamberkově hře Jedenácté přikázání); hudba k filmům Bílá a černá, Bomba, Daleká cesta, Divotvorný klobouk, Herecké mládí, Horolezci, Hudba z Marsu, Guma, Kováci, Malá historie, Návrat do života, Padesát let kinematografie, Pět z milonu, Rytmus, Severní přístav, Smyk, Svátek matek, Východisko, Zoceleni, Žižkovská romance; od 14 let skládal písně (Lodivod).
Jak už to u takových akcí bývá, všechno začalo o týden dříve. To jsme s Vokounem vyrazili řezat dřevo, protože vytopit v prosinci starou faru se silnýma stěnama není jen tak. Já se celý den oháněl motorovou pilou, Vokoun zase sekyrou. Vše se podařilo.
V rubrice Knižní novinky najdete informaci hned o třech nových knihách z tvůrčích dílen Trapsavců - Hanky Hosnedlové, Marka Kysilky - Fenika a Jana Valeše - Jeňýka. Je výborné, že jsou trapsavečtí autoři tak pilní a že se jim daří svá díla vydávat!
Známý Trapsavec Jeňýk je už nějakou dobu znám svými knihami o historii Holýšova a okolí. Teď k nim přidal i knihu unikátních fotografií, z nichž nejstarší jsou datovány rokem 1900 a nejnovější těsně před okupací. Kniha má celkem 136 stran.
„Tohle je teprve deprese, kam se hrabe Smrž,“ prohlásila o jedné z básní jistá celkem orientovaná autorita. Což mne poněkud zarazilo. Přesvědčen o tom, že jsem po dlouhých letech úspěšně zakončil nerovný boj s permanentním stresem, čehož důkazem měla být schopnost drobných radostných prožitků a návrat energie, ústící v bohatší tvorbu i pohybovou aktivitu, reagoval jsem zprvu odmítavým pohoršením. Když jsem něco podobného slyšel od trapsavecké poroty, ocitl jsem se na pokraji zamyšlení. Při sestavování aktuální sbírky s překvapením zjišťuji, že ve většině kousků lze vskutku vystopovat určitou hravou dekadentní ponurost. Což může mít racionální vysvětlení – tak jako se tělo zbavuje různých sajrajtů fyziologickými cestami (lupénka, píštěle, jakož i zaplaťpánbůh obvyklý každodenní koloběh), tak i duše odkládá toxické odpady, jak může. Pokud se vedlejším produktem stane literatura, přebírá holt ono duchovní břímě čtenář, zatímco autor si lebedí. Nu dobrá, stalo se, takže v zájmu autenticity jsem jako výtvarný doprovod vybral pokud možno komplementární fotografie.
Cestování je běžný syndrom současné společnosti a pokud bych to zbagatelizoval - cestovat s organizovanými zájezdy nebo s naditou peněženkou umí každý. Ovšem cestovat tak, jako kdysi za studentských let ve věku důchodovém, je už trochu jiné a možná i silnější kafe. A to je právě parketa novinářky a spisovatelky Hanky Hosnedlové, které se dříve nedostupný „západní svět“ otevřel až po sametové revoluci, takže se k těmto příležitostem dostala až ve zralém věku. Tentokrát se vypravila na Blízký východ do Svaté země – čímž je myšlen Izrael - a připojila k tomu neméně zajímavou enklávu Jordánska.
Už jen jediný týden zbývá do trapsavecké sleziny v Těnovicích, která má téma Trampové a prohibice. Psavci a psavkyně mohou dorazit už v pátek v odpoledních hodinách, hlavní program je připraven na sobotní odpoledne. Doposud se sešlo poměrně slušné množství příspěvků, další jistě dorazí s účastníky. Kdo máte chuť přijet, jste vítáni. O podrobnost si můžete napsat na soutez.trapsavec@seznam.cz.
V časopisu Pevnost č.12 - vychází 28.11.2012 - bude přílohou 3.díl sci-fi příběhu Dana Younga, jejichž autorem je Jaroslav Velinský, neboli Kapitán Kid.
Bylo 7.listopadu a před starobylou budovou se sešel rozjitřený dav. Na daný signál vtrhl do bodovy a .....a obsadil místa v Polanově síni Knihovny města Plzně. Očekávaná literární událost podzimu - uvedení Kalendáře plzeňského 2013, který dostal titul ZA PLOTEM a jehož autorem je známý a zlatý trapsavec Jeňýk - mohla vypuknout Zatímco v předsálí se šmelily tiskoviny nejrůznějšího druhu, do sálu již přibyli i hlavní aktéři - autor Jan Jeňýk Valeš, autorka ilustrací Anna Arnetová, organizátor a průvodce večerem Petr Vokoun Náhlík, autor předmluvy Mirek Valina, mistr uměleckého přednesu Jindra Kout, vydavatel autorovy první sbírky Michael Tony Anthony, redaktor kalendáře, pan Gardavský a konečně i kapela ve složení Milan Benedikt Krpíšek a Michal Polcar. Sál praskal ve švech, na některé z diváků ani nezbyly židle, na stolku se nedočkavě chvěly láhve s rumem, podle organizátorů zcela prosté dnes tak populárního metanolu, když Vokoun zahájil. Představil autora, Jindra Kout přečetl Mirkovu předmluvu a kapela zahrála první kousek. Pak už došlo na povídky. My, publikum, jsme se královsky bavili, Jindra četl jak o závod a Vokoun začal nalévat připravený koniklecový Wabiho rum. Takto osvěžen dostal slovo i autor a po něm ilustrátorka knihy. A zase hrála kapela, zase jsme poslouchali povídky. Časem musela polovina kapely odejít za jinými povinnostni, ale druhá, Michal Polcar, to zdatně vynahradila zvýšeným úsilím. S neplánovaným poděkováním pak vystoupila Dany, čímž uvedla Mistra do ještě větších rozpaků, něž ve kterých se nalézal doposud. Na samý zavěr zaněl výstřel - naštěstí ne z Aurory, jak by se dalo očekávat tento den, ale z lahve šampusu. Přítomné literární celebrity popřály knize hodně štěstí a oficiální program tak mohl vesele skončit. Šlo se na raut - byly buřty, trochu pivka, paštika z konzervy, sádlo - prostě vandrovní strava. A pak se povídalo, vtipkovalo a diskutovalo, a diváci se postupně vytráceli, odnášejíce si sebou nejen knihy, ale i milou vzpomínku na skromného a sympatického autora a nádhernou četbu jeho povídek.
