Liberec – přírodovědec, dlouholetý pracovník Severočeského muzea v Liberci, prozaik, publicista (knihy: Kniha o Jizerských horách Karpatské hry, Větrné toulání, Nejkrásnější sbírka, Chvály Zadní země, Kryštofovo Údolí – putování časem a krajinou, Zašlá chuť morušek (I. vydání – příloha časopisu Roverský kmen č. 25, 2002; Připomínky zašlých časů – Pomníčky Jizerských hor, 2008, Bílý pavouk, Avalon 2004), /Zelené řádky sv. 17, ilustrace Marko Čermák/, Podivuhodné chvíle se Sluneční písní, 2008, fotografie Emanuel Vejnar, Album starých pohlednic FRÝDLANTSKO, knihy 555, 2009 (editor Pavel Déčko Vinklát).
T. O. Ztracená stopa – zpíval v souborech Ztracená stopa a Zlatá hvězda; textař (písně Ať žije Hawaii má zlatá Hawaii, text Do tvých malých ruček bílých – hudba F. A. Tichý – I. cena soutěže o nejlepší českou píseň 1933, text Hledám děvče pro svou chajdu – hudba E. Ingriš – z operety Kočička v pytli, text Kluci hledám kapitána – hudba J. Jankovec – z revue Trampské milování, Krůpěj rosy, Kytara a ty, text Má dívko zlatá – hudba E. Ingriš, Můj zlatý broučku, Nevěrné mládí, text Niagara – hudba E. Ingriš, Píseň samoty, Tam v té dálce nedohledné, Zakazuje se.
Básník Tramp (1969–1971), člen redakční rady Trampa (duben 1970 – březen 1971), redaktor Trampa (duben 1970 – březen 1971), scénář komiksu Velkej vandr (Tramp 7–12/1970); publikace Syn pluku a historie. O muzikálu s pozadím (Mnichov 1987, obsahuje: text libreta muzikálu Syn pluku, s J. Fraisem, podle V. Katajeva, a dokumenty k jevištnímu uvedení v Ostravě 1969 a k soudnímu procesu na základě kterého bylo zakázáno ostravské divadlo malých forem Waterloo a vydávání časopisu Tramp, editor I. Binar).
Výtvarník, textař – napsal asi 600 textů zejména k polkám J. Vejvody) texty pro písně Aloise Austa Dejte se rozvést – 1936, Kousíček za Prahou – 1937, S veselou písničkou kamaráde – 1937, Když se ztratí štěstí – 1938, Kamaráde, co děláš? – 1939, Pluj, lodičko, pluj – 1940, Včera byl krásný den – 1941, Dnes náladičku mám – 1942, Panský kovář – 1943, Sen o Praze – 1944, Povídá se povídá – 1946, Hvězdy nad Vltavou – 1967, Zpívej mně hošíčku; texty pro písně Slávy Macha Markýza a bubeníček – 1942, Slečna průvodčí – 1942, Španělské námluvy (Nečekej) – 1943, Kytaro zpívej, volej lásku mou – 1943, Jel princ za princeznou (Zakletá princezna) – 1943, Kdyby tisíc draků – 1944, Zamilovaný Pedro – 1944, V rozhoupaném sále (Na sále) – 1946, Na Marjánce (Chasnická) – 1967); texty pro písně Eduarda Ingriše Sám s koněm svým – 1939, Není to tak daleko – 1939, Zamilovaný cowboy – 1939, Kytaru až si naladím – 1940, Já se těším na neděli – 1940, Sebrala nám voda chajdu – 1940, Přijď za mou ozvěnou – 1940, Já už jsem zasnoubená – 1940, Dalí dili dou – 1941, Foukněte muzikanti do plechu – 1943; texty pro písně Arnošta Mošny Pod modrým nebem – 1940, Dědeček Vojta Král – 1966; text písně pro Mojmíra Ballinga (Waldemara Matušku) Zazpívej si po ránu – 1972.
Zase po roce jsme pro vás, milé psavce, připravili setkání v Těnovicích. Dejte nám prosím vědět, kdo dorazíte, a povídky nebo případné dotazy posílejte náš mail soutez.trapsavec@seznam.cz.
Druhá knížka edice Literární soutěž Kenyho VOLEJ, vzniklá z povídek druhého ročníku této soutěže, právě vyšla v Nakladatelství Věry Noskové. Obsahuje 16 povídek od 10-ti autorů. Mezi nimi najdete známá trapsavecká jména - Jeňýk, Mirek Valina, Tony, Šlápi, Pígo a Hafran. Kromě nich se na knize autorsky podíleli i Tomáš Nosek, Renáta Nová - Trenky, Petr Waber - Me2d a paní Věra Nosková.
Textař – písně Baltimore – hudba Glaser Howard, Betonové hranice – text s René Černým, hudba J. Vrbenský, Bloudíš – text s P. Vitoušem – hudba Kris Kristoferson, Buď sbohem a zdráva – hudba Woody Guthrie, Dědečkovy hodiny – hudba traditional, Dlouhá černá limuzína – hudba V. Sovall, B. George, Dvě řádky stop – hudba B. Dylan, Já a můj náklaďák – hudba J. Blažejovský, Já svou zemi znám, Já zpívám rád – hudba J. Cash, Lojza a Líza – hudba tradicionál – 1977, Otevři oči – hudba J. Čvančara, Pán dálnice – hudba R. Simpson, R. Rush, D. Playne, Pár country muzikantů – hudba Jiří Herčík, Prodavač – hudba B. Black a L. van Dyke – 1978, Půlnoční nálet – hudba P. Craft, Řidič tvrdý chleba má, Shane, Tón kolejnic – hudba Lee Hazlewood, Ven se dívej – hudba B. Smith, M. Hughes, O. Bradley, Věrný kamarád – hudba J. Vrbenský);
Textař, banjista a kytarista, v letech 1971–1979 kapela Trapeři, 1979–1991 Poutníci, od roku 1991 Druhá tráva; trampský písničkář (Admirál Nelson, Až si jednou, Až uslyším hvízdání, Jako pár chromejch koní, Komu mám lhát, Krvavá Marie, Napsal jsem jméno svý na zdi, Návrat, Odpočiň si Sáro, Panenka, Podobenství o náramcích, Pojďme se napít, Pověz mi, Smích i pláč), textař (Corrida, Je to tak, Ještě jedno kafe, Nadějí, Národ koní, Než zazvoní hrana, Telegraph Road, To ráno, Všem Kryštofům Kolumbům, Zvony nesmrtelných); zpěvník Trapeři, Poutníci a Druhá tráva, FC 1998; básník a prozaik (kniha Napsal jsem jméno svý na zdi, 1992); překladatel – knihy Jim Harrison – Legendy o vášni (2001); William Eastlake – Umírali jsme v bambusu (2001), Portrét umělce s dvaceti šesti koňmi (2002), Nezkrocení (2002), Jdi v kráse (2003); Dennis Lehane – Tajemná řeka (2004), Thomas Perry – Přímý zásah (2004), Norman Mailer – Duch Děvky I. a II. (2005), Lesní zámek aneb Hitlerův přízrak (2007).
Absolvent konzervatoře v Praze, hrál v České filharmonii, v roce 1930 nahrával u firem Artphon, E-record, Arpiton a Rektophon sbor Štraubova parta, kapelník hudby Stráže svobody (1935), hudebník, a skladatel (písně – hudba Až půjdeš kolem osady – text V. Zeman, hudba Až světýlka v dáli vzplanou – text V. Zeman, hudba Když měsíc svítí – text O. Zikán, hudba Marně tě čekám – text D. Jelenová, hudba Možná že jo možná že ne – text (R. Špilar s Mírovským), hudba Na Hawaii – text O. Zikán, hudba Odešel kamarád – text O. Zikán, Pirátská, Rudý červánek – text D. Jelenová, Sluníčko rudě zapadá, Šest námořníků – text V. Zeman, Večer na osadě).
Zpěvák, hudební skladatel a textař (text Když měsíc svítí – hudba M. Štraub, Na Hawaii – hudba M. Štraub, Odešel kamarád – hudba M. Štraub); založil v T. O. Montana, Mokropsy sbor Darlington club (1924), poté hrál na violu, kytaru, bicí ve vlastním orchestru Darlington Club, dále Hawaiian duo a Hawaiian trio; od roku 1930 nahrával sbor též pod názvem Štraubova parta; hrál na kytaru a havajskou kytaru v orchestru L. R. Vašaty a Harry Hardena, později v orchestru Václava Vačkáře řízeném Františkem Kůdou.
Pseudonym Allan, Al /Alfons/ Jindra – hráč na housle, klavír, chromatickou harmoniku, klarinet, alt saxofon; od roku 1928 profesionální hudebník; textař (i v němčině a angličtině); hudební skladatel – 254 skladeb (190 otextovaných, 64 orchestrálek, 58 skladeb bez názvů a textů) – písně Dívka v rytmu zrozená – text J. Moravec, Chyťte brouka – text J. Moravec, Když táborák vzplál (spoluautor Alois Hausner), Koncert nemluvňat – text J. Moravec, Lady čeká námořníka – text J. Voldán, Mé keňu je pouze pro dva – text K. Zelený, Plaménky v očích – text J. Moravec, Povím to tancem – text J. Moravec, Růže v okně – text J. Aplt, Váš dům šel spát – text V. Dvořák); podle jeho pseudonymu bylo pojmenováno dívčí trio Allanovy sestry; s vlastním desetičlenným orchestrem vystoupil v Anglii, Holandsku, Norsku, Švédsku a Švýcarsku.
Po vydání 19 Miniatur jsem si řekl, že už jsem se na nich napracoval dost na to, abych si vydal i svoje. Číslo 20 mi vyhovovalo hned z několika důvodů - tak za prvé je kulaté, za druhé, od každé z dosud vydaných Miniatur jsem si pro sebe nechával výtisk č.20 - napřed to byla náhoda, potom se z toho stalo pravidlo (pro ty co to ještě neví, každý výtisk Miniatur je opatřen vlastním sériovým číslem a tím je každý kus originál - najdete to dole pod tiráží). Posledním důvodem bylo, že č.20 je na jeden rok posledním číslem edice, která si teď odpočine a přenechá vydavatelské kapacity své podedici, která už vzniká u příležitosti 40.ročníku Trapsavce.
Ve Višňákově sbírce najdete dílky tří typů - povídky,básně a autentická vyprávění z Višňákových vandrů a cest. A že jich tento již oldpsavecký autor podnikl! O tom ostatně píše i v předmluvě Waki. ¨Dohromady se do sbírky vtěsnalo celekm 6 povídek, 6 básní a 4 vyprávění. A všechno to stojí za přečtení. Abyste mi věřili, přikládám ochutnávku. Hafran
Hradec Králové – pedagog, docent obecné lingvistiky (práce z oblasti sociolingvistiky, etnometodologické konverzační analýzy, pragmatiky a obecné lingvistiky; literární vědec, publicista, prozaik, básník, Trapsavec (1. místo v kategorii Poezie pokročilých v roce 1972; 3. místo v kategorii Próza pokročilých v roce 1972), porotce Trapsavce (1974, 1982, 1984, 1989, 1990, 2001); trampský písničkář (písně Cesta, Duha, Hvězdný smích, Jehličí, Ještě volám, Když léto odchází, Kouzelné boty, Letní ohně, Míle k obzoru, Mravenci, Nikam, Oči, O myších a lidech, Pěknej fór, Pirátská, Půlnoční, Robinson, Rumélie, Seňorita, Slané kapky, Smutnej kovboj, Svítání, Španělskej stihač, Trávou, Volání, Vrak, Vyznání, Závrať, Zlaté kapradí, Zlatokop, Zrezavělej most, Ztracené údolí, Žoldák); diplomová práce: Trampský slang.
Výtvarník, ilustrátor; vystudoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě, ale jako umělecký sklář dlouho nepůsobil. První kreslené vtipy mu otiskl v roce 1978 časopis Dikobraz. Po roce 1989 kreslil do časopisů Podvobraz, Škrt, Hec a Kuk. Od roku 1992 pro satirický měsíčník Sorry, u jehož zrodu sám stál. Byl mistrem suchého humoru a ve svých vtipech si velmi dokázal pohrát s mateřským jazykem. Vytvořil přes 4000 kreseb a ilustroval cca 10 knih, např. Jirotkova Saturnina nebo Povídky M. Šimka a J. Grossmanna. S divadlem J. Grossmana také spolupracoval.
Tak nám úspěšně skončil 39. ročník Trapsavce. Jak to letos vypadalo? Pro organizátory, to znamená Draculeu a mne, to hlavní začalo zhruba od půlky února. To se po internetových vlnách přihnala závěrečná vlna příspěvků, která podle pravidel skončila s úderem půlnoci 28. února. Pak bylo potřeba co nejdřív příspěvky zanonymizovat, seřadit, vytisknout, zapsat do tabulek a poslat porotě. Jednotliví porotci se dali do čtení a posuzování a my organizátoři vyjednávali místo. Krásná loňská louka s lesem se během roku stala loukou bez lesa, navíc poněkud zničenou lesní technikou, takže pro Trapsavce nepřipadala v úvahu. Naše oko proto padlo opět po dvou letech na Drahňovice, respektive na Zapomenuté údolí v jejich blízkosti. Místní oddíl souhlasil, starosta také, bylo tedy rozhodnuto. 20 dubna se sešla na naší chatě v Háji u Druztové, kousek od Plzně, porota v plném počtu a tedy ve složení: Belmondo-Bublina, Strunka-Vokoun, Hanka Hosnedlová, Mirek Valina a Alva. Ten dorazil sice s mírným zpožděním, ale zato výborně připraven. Porota začala ihned rokovat. Jako obvykle dostali všechny podklady anonymně, bez jmen a kategorií. O průběhu samotné porotcovské diskuze nic říct nemohu, protože jsem byl jakožto soutěžící vyobcován z chaty. Využil jsem toho k broušení placek na ceny, později ke grilování steaků pro hladovou porotu. Právě jejich vůně, která do chaty dolehla, přiměla neústupné porotce ke kompromisům a k úspěšné dohodě nad výsledky. Krátce na to se porotci dozvěděli, komu co udělili, já se dozvěděl, kolik musím vyrobit cen a šli jsme se občerstvit. Večer se pak v chatě povídalo o literatuře, trampingu a další významných tématech až do pozdních hodin. 24. května, pátek Ráno nakládám plný kufr věcí a jedu vyzvednout na nádraží Vedoucího a následně potom i na Slovany pro Vokouna a Akelu. Kolem půl desáté dorážíme na flek, kde akorát z pelechů vylézají Tony, Šlápi a Carmen. O chvíli později naší úderku dplňuje i Čepek, který už týden předem připravil jeden velký strom. Dáváme se do práce. Zatímco dřevní sekce odjíždí kácet les, na mne vyzbyde křovinořez a hustá tráva na fleku. Naštěstí mne v sekání střídají Tony a Šlápi. Hrabeme a nosíme posekanou trávu. Vrací se dřevorubecký zájezd a přiváží plný vlek dřeva, které je vzápětí rozštípáno. Pak vaříme oběd. Po něm se objevuje Draculea a Miky. Stavíme hranici a tee-pee, vzhledem k blížícím se mrakům všechno dřevo přikrejváme plachtou. V podvečer odcházíme do Drahňovic do hospody Na konci světa. Draculea značí cestu na tábořiště. Cestou prší. Postupně se objevují další účastníci, mimo jiné poměrně početná delegace ze Slovenska. Večer přestává pršet a na fleku planou ohně. Sobotní ráno je ve znamení dalších příprav, vzhledem k přeháňkám se staví přístřešek vedle srubu, nosí se lavičky k ohni, připravuje se stůl na ceny a na veletrh. Přijíždějí další účastníci. Po obědě zahajujeme program. Jako první je na pořadu dne představování sborníčků Trapsaveckých Miniatur a sice Pedra, Báry, Sancha a Přebrala, doprovázené střídavě duem Pedro–Plamienka a Tapi–Salim. Tapi ostatně využívá této příležitosti ke křtu své nové knihy o Indii. Vzhledem k tomu, že se podařilo urychlit vydávání Miniatur natolik, že už na ohni byly připraveny dvě sbírky, které jsou v plánu už pro 40. ročník Trapsavce (ten pochopitelně začíná vždy v neděli po Trapsavci předchozím), závěr představování sborníčků patřil Miniaturám z dílny Višňáka a mé maličkosti. Tím křty skončily a posvátný trapsavecký rum koloval mezi přihlížejícími tak dlouho, až úplně došel. Následoval Trapsavecký veletrh a po něm seminář s porotou. Večer se už chystalo zapalování slavnostního ohně, když se přihnala hradba mračen a všechny přítomné, kteří byli připraveni kolem ohně řádně pokropila. Sotva ale zapalovači Vedoucí, Sancho, Hanka a Aťka přinesli hořící pochodně, zapálili oheň a velebné tóny Vlajky vzlétli k nebesům, obloha se vyjasnila a flek osvítily poslední paprsky zapadajícího slunce. Po minutě ticha za kamaráda a nejúspěšnějšího Trapsavce Juana se četly příspěvky, probíhala tombola a o muziku se starala paběrkovská kapela Podobni zvěři. Vzhledem k tomu, že byla po letech opět vyhlášena kategorie do 23 let – a právem, protože se sešlo víc příspěvků než v oldpsavcích – čtení příspěvků se protáhlo až přes půlnoc. A i po ukončení oficiální části se hrálo a zpívalo, poslední vytrvalce od ohně vyhnalo až svítání a zmrzlé kapky na celtách. Co se týký výsledků, některé byly přijaty bez výhrad, jiné vyvolaly diskuze – jako obvykle. Milým překvapením byla účast osadnic z osady Tuláci podzemí, které získaly dohromady 3 ocenění. Překvapením byl i letošní Zlatý Trapsavec, kterého získal Dollyk při své první účasti v soutěži. Jemu patří i poněkud nelichotivé prvenství, je totiž pravděpodobně první celkový vítěz, který se nezúčastnil ohně. Dalším, naopak kladným faktem je, že máme hned 5 nových oldpsavců, takže se v kategorii nad 23 let otevírá prostor pro další. Jmenovitě mezi oldpsavce postoupili Šlápi, Miky, Harmonika, Haluz a Crischot. Pro mne, jako vydavatele Miniatur, byly potěšitelné výsledky jejich autorů – oceněni byli Šlápi, Harmonika, Miky, Pedro, Sancho, Crischot a já. Neděle začala pádem přístřešku a následným balením. Kolem poledne začalo zase pršet a z tábořiště odcházely k vlakům, autobusům a autům poslední skupinky účastníků. Organizátoři děkují všem pomocníků, zejména pak Čepkovi, Tonymu, Vokounovi, Akelovi, Vedoucímu, Šlápimu a Carmenovi za páteční brigádu, Velkýmu Drakovi za camrátka i za jeho starost o slavnostní oheň, Vedoucímu za skvostné ceny do tomboly a všem kdo přijeli a přiložili ruku k dílu, za jejich milou společnost. Děkujeme rovněž všem, kdo poslali příspěvky do soutěže a věříme, že příští ročník bude minimálně stejně bohatý. Měl by být, je to už 40. Trapsavec. A začal právě teď....
Rozhlasový redaktor, scénárista, moderátor, publicista, básník (přebásnil Ódu na radost, ilustrace J. Anderle, bibliofilie 1987), Ozvěna tenká jak vlas, (2002), Blažení (2003), Buďme (2009), odborník na krizovou komunikaci (absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty žurnalistiky); v rozhlasu připravoval hudební pořady 3 x 60 a to stereo, Textempore nebo Šansony, songy a písničky (s herečkou Janou Hlaváčovou); po roce 1989 působil jako vedoucí Redakce vysílání pro zahraniční krajany; dlouhodobě spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet jako textař a hudební režisér jejích koncertů; přebásnil texty Paula Simona, Jaquese Brela, Bulata Okudžavy, Leoparda Dojena, Joni Mitchell, Donovana a Boba Dylana (spolu s J. Vejvodou kniha Víc než jen hlas, 1980; textař skupiny Spirituál kvintet, Karla Zicha, Michala Prokopa aj. (písně Filimi, Krutá válka, Nadějí láskou a vírou, Pískající cikán, Slávy den, Už nechci se vdát, Virginie, Zlatá klec) publicista – kniha Továrna na legraci, 1999 (s Marií Formánkovou), Ztratil jsem hlad, dostal chuť (s Jiřím Anderlem a Karlem Frantou).
V USA přezdívka Uncle Zimmy – skaut, woodcrafter, filosof, publicista a politolog, od r. 1948 žil v Německu a v USA, v roce 1976 odešel po vzoru H. D. Thoreau do lesů státu New Hampshire, kde si postavil srub, v něm psal rozhlasové pořady a dojížděl do zaměstnání v Bostonu až do svého návratu do Československa v r. 1991, od r. 1994 profesor UK v Praze. Výběr z díla: Člověk, dobro a zlo, 1994; Zelená svatozář, Kapitoly z ekologické etiky, 2000; Hesla mladých svišťů, 1998, 1999, 2003, 2004; PS.: Psové, 1993, 1996; Poutník po hvězdách, 2001; Orbis bene vivendi, 2001.
